ZÁHADNÝ KUSKUS
Literatura > Vícedílné
ZÁHADNÝ KUSKUS
2.dějství
Brunátnému kolohnátovi předpis pravil:
poklekni a hrabej nohama o podlahu.
Ne, že by však tu podlahu prohrabával!
On ji přímo drásal!
Zadíval se směrem ke kolegyni.
Z úst se mu ozvalo žádostivé klokotání.
Něco ve smyslu drtiče. Mezi vzlyky
a vznětlivými, jakoby údery zlosti, nastávala
až bodavě škádlivá touha.
"Miluji tě!", pohlédl vzhůru k jejím kolenům.
Divá Klůň začala mlčky, krůček po krůčku,
ustupovat.
"Neztrácej se! Prosím!", vykřikl.
Hlas se zlomil, jako dobře vysušený kmen.
Žena se zastavila a zlostně pohlédla
směrem, kde tušila, že sedí slavný režisér.
Ze stínů hlediště, od stolečku uprostřed
třetí řady, se za vzduchotěsnou baráží
stále ukrýval Maestro Go.
Nastalo na chvíli vzduchoprázdné ticho.
"Mistře, proč tak řve, když mně má,
plný všednosti - jak to říct - hm, drásat!?"
"Koníku, on zvýšil hlas, protože chce,
aby ho bylo v tom zahlušení v sálu slyšet,
že?!"
"O jakýmto hluku v hledišti mluvíte, rejžo?"
"Četla si přeci scénář, ne?"
"Jo, jo - ale -"
"Tak vidíš!"
Divá Klůň se vztekle otočila a začala se
elegantně šišatit k taburetu na okraji forbíny.
Zvedla leskem svítící složku a začala
nervózně listovat v obsahu.
"Pauza!"
Maestro Go si vytáhl z kapsy pytlíček
a začal si sypal drobení přímo do krku.
Netrvalo dlouho a žena praštila scénářem
o podlahu: "Maestro, píše se - ten šum je jen
zpěvohra veselých žížal... Asi taková kulisa
v pozadí... Tak jakejpak randál?!"
Go si utřel koutky úst a pohlédl na asistenta,
který si po jeho pravici pročítal jakési noviny.
"Tak jo", odložil plátek a zvedl pohled
k jevišti.
Maestro pokýval znechuceně hlavou:
"Máry, když startují motorky, je v tom aktu
přeci slyšet hlučnost, no ne!? A tady je před
náma přeci zase výroční maškarní představení!"
"Neserte mě! Ten podělanej motorek na mě
řve ze všech stran, jako by už byl ...Leťte
všichni - někam!!"
Muži u stolku v hledišti na sebe rozpačitě
pohlédli.
"I já?!", přestal pobaveně pomlaskávat režisér.
Divoženka se vzpamatovala, jako když
utne.
"Propánajána! - tak sem to teď nemyslela -
to byl jen takovej blbej náznak!", zatřepala
tělem.
Málem začala v tom rodícím se napětí
i opravdově vzlykat.
"Tak baže -", zaťukal Maestro Go do režisérského
stolku až se lampička, která byla upevněná
na jeho okraji roztřásla.
Asistent odložil tiskovinu, zatleskal a pohlédl
otráveně z režiséra na jeviště: "Vážení, tak
deme! Plácan klečí. Naříká: Neodcházej -
prosím!" Pohlédl vzhůru ke kopuli: "Všem jasný?!"
A tak zase zvukař sáhl na knoflík. Z okrajů
sálu se rozburácely z reproduktorů trhaně
zlověstné pazvuky.
"Neodcházej - prosím!", vypravil z duše
do skřípění talentovaný Hem, neboli Plácan.
Klůň se krátce při svém rozhodném mizením
ze scény váhavě zastavila.
Pozvolna - jak bylo zdůrazněno ve scénáři -
otočila hlavu zpět k Plácanovi, jakoby na ni
dopadla přemýšlivě nejistá myšlenka.
Na návrat k tomu kameni?
Po několika vteřinách ji patrně tato iluze
rázem opustila.
Prudce se odrazila od podlahy.
Milá Klúň zamávala křídly.
Vylétla odvážně, jako nějaký osvobozený
motýl.
(pokračování)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 23. března 2022, 08:19
- 186 zobrazení
- 0 oblíbené
-
