ve valdštejnské zahradě

běhával jsem do zahrad

prostoru a neznáma

 

volávala máma to se nedělá

přesto mám tě ráda říkala

 

nejednou jsem s vojáky padal únavou

pod zmrzlou botou pod stany

jsme vyhlíželi jaro

třásli se jak pod robotou poddaný

 

 

oblečený do vojenské parády

vyběhl jsem jednou

nevěda zas co to je

do valdštejnské zahrady

 

zůstal stát

chrám střechy červené a prapory

mi připomněly vísku polabského údolí

jaro náves máj

čapku mačkal jsem a stál pod modrou nebes

 

nenápadně ptal se sloupů v zahradě

existuje pokrok ?

 

sloup se smál

to víš !

.... zněl jeho smích

jako caesar když sténal

o idách březnových

 

 

........................................

........................

 

pohled přes magistrálu

do ocelových útvarů

deskriptivní geometrie

skladů montoven kamionů

 

tenhle pohled nesnáším

říká paní domácí

jakoby se dívala

na obnažená ňadra

nebo pánské pozadí

tenhle pohled nesnáším

 

kladu si otázku

jestli nesnáším nějaký pohled ?

 

vědci mají nový gen

pro altruismus dobro zlo

na marsu jsou známky života

mozek má osmdesát pět závitů

to se nevědělo

myslelo se že má osmdesát čtyři závity

věděla jste to paní domácí ?

 

já mám prasklé boty víte ?

bez nich nepřežiju svět za tou magistrálou