Něžné pohlaví s ručením omezeným

Ze školních lavic si pamatuju poznámku učitelky v dějepise, která třídě vyprávěla o hypotéze, že kdyby na trůnech vládly ženy, tak by nebyly žádné války. Právě kdyby ona paní učitelka znala víc historické okolnosti kolem Kleopatry a Marcuse Antonia, Bible anebo Řecké mytologie, tak by v těchto historických pramenech nalezla ambiciózní a panovačné chování některých žen, které ničili své partnery mnohdy obdobně jako při soupeření ve válce.

Podíváme-li se do historie, tak mocnou, ambiciózní, panovačnou, vášnivou a vypočítavou Kleopatru se zrádnými sklony přežil bezohledný, silný a cílevědomý Cesar. To ovšem neplatilo pro slabošského, vášní uclomaného Marka Antonia. V tomto případě vztah Marka Antonia a Kleopatry skončil sebedestrukcí (v dnešní době k sebedestrukci postačí finanční krach, ztráta přátel, pověsti a sebevědomí nebo duševního zdraví a pohody).

Třeba v Bibli se píše o fatálních ženách: Například o krásné a svůdné, ale zato záludné a zrádné Dalile, která ničila siláka Samsona a nakonec přivedla zkázu na celé okolí. Dále Bible popisuje neodolatelnou Batšebu, kterou se král David nechá oblouznit natolik, že svého manžela posílá do boje na jistou smrt.

I například Řecká mytologie a dramatická literatura se o fatálnch ženách zmiňuje. Pandorou oblouzněný Epimeteus se přes varování svého bratra Promethea nechá vlákat do manželství se skříňkou všemožných zel. Paridova fatální láska Helena přivede zkázu Troje. Agamanova kdysi milující manželka Klytaimnestra se promění ve vražedkyni za pomoci silného milence.

*****

O tom, že všechny ženy nejsou něžné pohlaví vypovídá výzkum profesora psychologie Stanleyho Milgrama, který se ve svém výzkumu zajímal o „poslušnost a osobní zodpovědnost.“ Jeho cílem bylo určit, jak poddajný může být průměrný občan vůči autoritářskému režimu. Proto tuto příležitost připravil jednoduchý experiment:

Připravil jednoduchý experiment: Dva lidé se měli zúčastnit výzkumu paměti a učení. Jednomu z nich byla určena role „žáka“ a druhému role „učitele.“ Žáku byly na tělo umístěny elektrody na zápěstí a učitel posazen k k přístroji s nápisem „Generátor elektrických šoků.“ Na spínačích bylo tlačítko s nápisem „lehký šok“ a tlačítko zdraví nebezpečné s nápisem „silný šok.“

Žákovi bylo řečeno, že si musí zapamatovat dvojice slov a učitel mu při každé chybě způsobí krátký šok rostoucí intenzity. Sktečným objektem zájmu byl učitel, tzv. respondent, protože svoji roli pouze hrál a šoky byly falešné. Cílem experimentu nebylo testování paměti, ale zjistit, jak daleko zajde průměrný čovek v situaci, kdy je požádán, aby způsobil bolest nevinné a protestující oběti.

Výsledky byly pozoruhodné: Více než polovina obyvatel New Havenu v Connecticutu se zdála být ochotná usmažit svého spoluobčana elektrickými šoky do bezvědomí, ba dokonce až k smrti, jen proto, že jim to nějaký muž v bílém plášti nařídil. Navíc procento žen ochotných pokračovat v experimentu bylo vyšší, než procento mužů.

Poznámka: Milgram se tímto pokusil přispět k vysvětlení psychologických příčin holokaustu.

Zdroj: HEATH, Joseph a Andrew POTTER. Kup si svou revoltu!. V Praze: Rybka, 2012. ISBN 978-80-87067-12-3