Obchodní dům aneb osel a stín II.

Práce v hypermarketu někdy přináší životní situace, které připomínají divadelní hru od Voskovce a Wericha s názvem Osel a stín. V této hře z Osvobozeného divadla se mezi sebou dohadují majitel oslů Nejezchlebos a Skočdopolis povoláním zubař, který má zájem si pronajmout osla, ale trvá na tom, že si nepřeje, aby musel připlácet za stín, který osel vrhá.

Poznámka: Při čtení první divadelní hry se doporučuje poslouchat píseň Banány od kapely Wohnout. Při čtení druhé divadelní hry od Voskovce a Wericha se doporučuje poslouchat píseň Civilizace. 

Zelenina: V obchodě se zákaznice dohaduje s prodavačem zeleniny ohledně banánů a nemá zájem si připlácet za jejich slupky.

Zákaznice: Ty bio banány jsou drahé.

Zelinářka: Tak si je nekupujte. Třeba já jím zelenínu zásadně jenom přes prase.

Zákaznice: Banány jsou ale přece ovocem. A jak je možné rozlišit ovoce od zeleniny?

Zelinářka: To je jednoduché, povařte to. Když z toho vyjde polévka, tak to bude zelenina. Když z toho vyjde kompot, tak to bude ovoce.

Zákaznice: A banány jsou tedy vlastně čím?

Zelinářka: Pokud je banán sladký a jedlý za syrova, tak patří mezi ovoce, kdežto zelené druhy, které se musí tepelně upravit, tak jsou zeleninou. Zvláštností je, že banánovník je jednou z nejvyšších bylin, které v přírodě rostou. Žlutý zahnutý plod se ale vymyká, protože z bylin většinou konzumujeme listy a stonky.

Zákaznice: Dobrá, tak já si chci ty banány koupit bez slupek.

Zelninářka: Co vás to napadlo?

Zákaznice: Já ty slupky prostě nechci!

Zelinářka: Ale banány prodáváme pouze se slupkama.

Zákaznice: Chci ty banány bez slupek, protože je to zbytečná váha navíc.

Zelinářka: Tak si kupte sušené banány a budete je mít bez slupek. A nemusíte řešit, jetli jsou bio nebo ne.

Zákaznice: Jaký je tedy rozdíl mezi potravinami a biopotravinami?

Zelinářka: Potraviny se práškují ve dne a biopotraviny v noci.

Zákaznice: Aha, tak si vezmu kilo obyčejných banánů. A je zdravější cibule nebo česnek?

Zelinářka: Kdo jí cibuli, tak k tomu nechodí lékař. A kdo jí česnek, tak k tomu nechodí nikdo.

Zákaznice: Kolik stojí ty rajčátka?

Zelinářka: Šedesát sedum korun.

Zákaznice: Cože? Tak to si je strčte do prdele.

Zelinářka: To nemůžu, protože už tam mám papriky za devadesát.

Zákaznice: Ty citróny máte zelené, že se nestydíte je prodávat.

Zelinářka: To je limetka.

Zákaznice: Stejně mi zavolejte někoho z vedoucích.

Zelinářka: Dobře, zavolám vedoucího dne.

Vedoucí: Dobrý den, s čím vám mohu poradit?

Zákaznice: Chtěla bych si koupit banány, ale bez slupek.

Vedoucí: Banány se prodávají pouze balené.

Zákaznice: Já bych si je přála beze slupek, protože je to zbytečná váha navíc a zákazníka to stojí nějakou korunu navíc.

Vedoucí: S tímto vám nemohu pomoci. 

Zákaznice: A mohla byste tento návrh předat manažerovi?

Vedoucí: Váš podnět předám manažerům. V tuto chvíli pro vás nemohu více udělat. Nashledanou.

Zelinářka: Asi si koupím banány a k nim ještě čokoládu na uklidnění. 

Zákaznice: (V tichosti) A potom vyserete banánek v čokoládě. (Nahlas) Nashledanou.

Zelinářka: Nasledanou a přijďte zas.

Zdroj: autor

Úryvek z páté scény divadelní hry Osel a stín od Voskovce a Wericha:

(Během hádky se postupně scházejí zvědavci, kteří zpovzdálí sledují spor)

Žebrák (k Nejezchlebovi): Škoda, drachmy, co byste mu jí dával.

Nejezchlebos: Že mám pravdu? Že ten stín není jeho?

Skočdopolis: Vám do toho nic není, pane, dostanu drachmu za stín.

Kontokorentos: Ovšemže dostanete. Máte na ni plné právo.

Skočdopolis: Aha, prosím, kdo má pravdu?

První kramářka: Vy ne. Stín patří každému.

První zelinář: To by bylo, ještě aby se mělo platit za chládek.

Rekordikles: Nepleťte se do toho, chátro.

Lid: Zatracenej hejsek! Podívejme se na gigrle? Kdo to jakživ slyšel, vybírat za stín.

Skočdopolis: Mlčte, paní, osobo hloupá, osel je můj a stín také.

Kontokorentos: Dejte mu tu drachmu, muži, je to jeho právo.

Nejezchlebos: Nic mu nedám, nakašlu mu. (K lidu) No, nemám pravdu?

Lid: Ano, nedej se okrádat! To je vysávání lidu! Může mu stačit osel.

Synekdocha: To jsou nějací loupežníci, chtějí ho okrádat o majetek.

Kontokorentos: To nedopustím. Zastanu se toho muže třeba před soudem.

Skočdopolis: No prosím, panstvo, no, není to skandál?

Synekdocha: Loupežnické moresy!

Kontokorentos: Majetek je nedotknutelný.

Lid: Nenažranci! Kontokorentos je loupežník!

Nejezchlebos: Jenom do nich, prosím, jenom do nich, ať nás žalujou!

Skočdopolis: A to taky před soud půjde. Já žalovat budu!

Nejezchlebos: A já se třeba odvolám!

Skočdopolis: Já se odvolám ještě výš“ Já mám strejčka u pošty!

Kontokorentos: Váš spor je předem vyhrán, oslaři. Nebojte se.

Lid: To je zlodějina! My tě nedáme! Za stín se platit nebude!

(Hippodromos vstoupí)

Lid: Ať žije Hippodromos! Hip, hip, hip, Hippodromos!

První kramářka: Hippodrome, zastaň se toho ubožáka!

První zelinář: Nedopusť, aby chudák byl olupován!

Hippodromos: Co se děje, občané?

Nejezchlebos: Mám platit za to, že jsem si odpočinul ve stínu. Chce drachmu za stín.

Skočdopolis: Ano, ale za stín mého osla. Najal si osla, musí najmout také stín, chce-li v něm ležet.

Hippodromos: Bláhový požadavek.

Lid: Hip, hip, Hippodromos!

Kontokorentos: Fuj!

Skočdopolis: Von je taky blbej...!

Nejezchlebos: A to mne chce žalovat u soudu.

Kontokorentos: My svoji při vyhrajeme.

Hippodromos: Oj, tedy vy jste si vybral tuto hamižnost k obhajobě? Dobrá tedy! Já obhájím právo vykořisťovaného. Slunce patří všemu lidu a jeho paprsky způsobují stín.

Kontokorentos: To je útok na soukromé vlastnictví. Stín nevrhá slunce, nýbrž věc, a věc je soukromé vlastnictví.

Lid: Nenažranec! Holota napudrovaná! Všecko by chtěli vyžrat!

Noblesa: Revoluce! Zavolejte stráž!

Nejezchlebos: Do nich, chtějí nám všechno vzít.

Skočdopolis: Co je moje, to je moje, chraňte mne.

Kontokorentos: Hippodrome, mějte se na pozoru, rozvracíte společenský řád!

Hippodromos: Ničíte lid, zabíjíte muzáky.

Nejezchlebos: Do nich! Hurá!

(Za příšerného řevu strhne se rvačka)

Zdroj: VOSKOVEC, Jiří a Jan WERICH. Hry Osvobozeného divadla. Praha: Československý spisovatel, 1961.