Už pod tvým krokem

TtragelafTyet: Dík, no vidíš, to jsem si neuvědomil, jak se mnou ten javor zůstává. Sotva to vážně souvisí anebo je spojitost nevědomá. Javor se mi vrací jako vitální strom se specifickou vůní a velkou silou v semenech i kořenech, s krásným jménem, se spoustou osobních konotací... ale takových druhů je víc...
A přece ta Tebou nalezená spojka (se hřbitovním javorem) je nakonec zajímavá i pro mne.
Když být s někým zaměněn, tak s Tyet! :-)

Intertextualuta vnitřní a vnější. Vyniká v ní Jakub Deml. Vnitřní intertextualuta odkazuje na vlastní autorovy texty, vnější odkazuje na texty ostatní a všeobecné. Zejména Demlovy odkazy se týkají katolických citankovych textů a symbolů, které dnešní všeobecné vzdělání již nezahrnuje.
Současný Petr Hruška má rád vnitřní odkazy a jeho intertextualuta je vnitřní..... ' Už pod tvým krokem" je skladba, kde intertextualitu nepředpokládáme.
Už vidím, kde jsem se spletl..
Považoval jsem za autorku Tyet.
Ty jsi namítal, že javor může být mnohoznačný. ..
Rozsah intertextuality by pak odvislé od toho, co všechno již javor v tvých básních znamenal.
Přeji hezký den,, i když, bohužel, ve stínu války.
tt

Ttragelaf: Nic se neděje, nijak se mne to nedotýká :-)
Myslím si, že intertextualita je skoro nekonečná, ale omezená - limitně se blíží svým mezím, pokud tedy se nejedná o nedorozumnění.

hloupy_ivan: Velmi se o mlovam. Pro mě je web neuvěřitelně nepřehledný a složitý. Na báseň jsem narazil v místech, kde byla zcela jistě pod hlavičkou ženského jména. A z toho jsem vycházel.
Intertextualuta básní může být nekonečná. Zdravím. tt

Ttragelaf: Dík, ale já jsem autor, nikoliv autorka :-) (a jsem se svým genderem, pánbůhzaplať, obstojně vyrovnaný). Myslím, že se při čtení soustředíš příliš na jediný moment. To by mohlo pak vést k docela mylnému čtení: to kolem nejsou ozdoby, nebo nějaká "dělostřelecká příprava". Ale kdo ví. Báseň je něco mezi čtenářem a pisatelem, Tvé čtení je Tvé, mé je psaní :-)
Jako pisatel mám zato, že je úplně jedno, kdo je javor. Jako pisateli mi nesouží jako zástupný symbol za někoho (i když se s někým může plést při tom (ne)objímání).

Jakkoli může být v básní javor symbolem pro něco jiného, je tu
nespecifikovaný on. On, o kterém
nevíme. On, který zůstává v soukromí autorky a ani my nemáme právo chtít
vědět, kdo byl on, který tu stál. Sdělení je o něčem jiném. Je stručné a silné.
Autorka nestrasi, je velkorysá.
Jako příroda, která dosud velkorysou vždy byla.

+

To bude nejspíš pěkně dlouho - však i ten Humanart bude jednou jen zastřená vzpomínka i já - pokud si mohu dovolit parafrázovat váš rodinný vtip. Ten javor je samosebou hodně mnohoznačný :-)

A v tom je obrovská útěcha! Ale pořád v skrytu duše doufám, že třeba ten javor alespoň nějak, odněkud, uvidím. Plánuju tady strašit, pokud to půjde :)

-