Ty, vojáku!

Ty, vojáku, co v pozor na povel se stavíš,

máš jasnou cestu i cíl.

Ty, vojáku, co statečně zemi svou bráníš,

zbývá ti dost sil?

Ty, vojáku, co mundúr svůj bahnem máčíš,

máš mozoly na rukách.

Ty, vojáku, co hrdě smrti vstříc kráčíš,

nesvírá tě strach?

Ty, vojáku, co po černobílé šachovnici táhneš,

máš pro vítězství se bít.

Ty vojáku, co na samé dno si sáhneš,

jsi odhodlán život vzít?

Ty, vojáku, co dlaň svou v pěst svíráš,

máš opocené čelo.

Ty, vojáku, co s peklem smlouvu uzavíráš,

kolik ran snese tvé tělo?

Ty, vojáku, co kosou rozsudky rozdáváš,

máš v ústech chuť kovu.

Ty, vojáku, co něžný dotyk postrádáš,

vrátíš se vůbec domů?