Brněnské povídačky II.: Řidiči

Jedná se spíše o historky, než o předchozí pokračování v povídkách. Jsou to krátké legendy bez pozměněných jmén, bez sexuálního podtextu a zbytečně řešených vztahů mezi lidmi.

Upocenej potah – chlap se nechal stopem svézt v luxusním Audi A4. Začal si řidiči stěžovat, že je mu to opravdu hrožně blbé, ale má prostě takověj divnej pocit, že se mu asi  zřejmě v jeho autě posral. Řidič mu odpověděl, že má zůstat úplně v klidu, protože má jenom z těch vyhřívaných sedaček upocenej zadek.

Zhulenej řidič – stopuju a vezme mě do auta od pohledu podezřelej týpek. Posloucháme rádio, tak toho společně moc nenamluvíme. Při delším poslechu mě zaujala druhá skladba na rádiu, tak mu říkám: „Hoď tam prosímtě dvojku.“ To hovado na místo navolení skladby tam hodilo řadicí stupeň ze čtverky na dvojku, takže auto začalo nepěkně řvát do otáček.

Řidič autobusu – řidič autobusu nespal tři dny asi zřejmě kvůli neuróze, kterou neléčil. Při poslední směně u motorestu zastavil s lidmi, zavolal si taxíka a odjel. Jeho chování bylo dispečerům podivné, tak mu zavolali sanitku s bílými plášti, kteří u řidiče autobusu rozpoznali schizofrenii. Aby překonali jeho odpor a umožnili mu dobrovolně nasednout do sanitky, tak mu nakecali, že je doktor a potřebují, aby s nimi zajel na směnu.