Jde to Dobré Wow!

S T U D N A - 2.část

Literatura > Povídka
 
 
 
S T U D N A
 
    2.část
 
 
Při těžko představitelném pohledu  
do několika sklepních šachet a poté 
i v notně ponuré bilanci dlouhých štol, 
temných tunelů - v téměř všesměrovém, 
bytelém, až nadmyšleně žulovém 
spojení s pískovcovým štířím podzemí - 
se ovšem také snad až podmanivě 
probouzel zcela neobvyklý ráz podivného
bytí.
Překvapivý obraz tohoto bludiště mohl 
vyrazit duši i z těch konspiracemi 
nejposedlejších archeologů!
 
Ovšem nadmíru chaoticky poházené 
kostice, lebky téměř všech velikostí 
dospělců, ale i podivně přerostlých 
havěťnatců, se povalovaly v nánosech 
dosud vrásčitě vyprahlé půdy. 
Strnulé výjevy nevábných pokroucenin, 
snad i obrovských vodních koček, 
vysušených psů, chřestýšů, nevšedně 
hrbatých velbloudů - a kdoví koho všeho 
ještě - si chystaly výstupy ze svých tichých, 
zdánlivě zadumaných stáží, k čemusi 
daleko oživujícímu. 
Blížila se tak vytrvale očekávaná hodina.
 
Krupovitý deštík se velice rychle měnil 
na přívalový liják, pak na tekutou smršť -
a nakonec na bleskové vodní tornádo.
Spodní vody přítokem z okolních vyvýšenin  
stoupaly a stoupaly.
Při kopcích nad údolím, v nížinatých 
polích i v houbami kypřících lesích, 
se zlehka zvedala tak očekávaně 
neblahá příští tragedie. 
Hladiny kyslíku a vodíku se až příliš
nápadně nadechovaly k uspokojivému 
vyústění.
 
A tak se hluboko pod zemí, podhoubím 
tunelů, začaly vzájemně mísit neblahé
pozůstatky minulosti s nenasytnou 
přítomností.
A toužebně oživující tekutina pro skvadru 
neustále po lehkých stroužkách přitékala.
 
 
 
"Nad šrááškami se vššííl konešně chrojí -", 
zakřesala výmluvně Máňa.
Její neúplná spodní i horní čelist 
se kostrbatě začaly propojovat.  
Po chvíli Mařenka zacvakala i zubysky
a konečně upravila i svoji roztroušenou
pánevní kost. Pohlédla toužebně vzhůru.
"Jiistě, milovaná dušenko! Zase tam nahoře 
propukne chýžmo - ten povzbudivý závan!", 
přidal se k jejímu statečnému výlevu 
stylově se probouzející kostelník. 
Po několika valivých obratech v odporně
nahromaděné máčce, se mu jeho prohnětlá
žebra vrátila zpět na ta běžně očekávaná,
lidsky vytrénovaná místa. 
"Zvonče, vstávej!! Velebníčku, vystrč řádně
hruď!", ozývalo se v echovaných, tleskavých 
nárazech kolem stěn sklepení.
"Co je to hruď?", zaklokotal boží pantáta.
 
Po chvílích takového nějakého opětovného
zrodu, byl části partičky přidělený poměrně
lákavý cíl.  
A tak se někteří vydali kolíbavě zlehka 
vzhůru.
Kampak zamířila ta nevšední snůška 
lidsky vyhlížející hmoty?!
Přímo do velínu komisní firmy na blažení.
Kam jinam!? 
Na takovou výzvu se už každý z oživlých
skeletů upřímně těšil.
 
 
Zaschlou krví označkovaná zástěra 
se řezníkovi vůbec nejevila jako vhodné
vybavení ke společenské návštěvě. 
Nadechl se. Mozek se projasnil.
Jednou, dvakrát. 
"Tak tak...Slůším. Hyn - slůším!", pokusil
se zašeptat. 
Na okamžik se rozhodl pro celkovou,
závěrečnou úpravu. 
Opět hupl do vodou přetékající studny.
Z pokroucené tlamy mu pod hladinou 
konečně začaly probublávat jemné náplně, 
v pestrých bublinkách konstantního vzduchu. 
V ten pravý čas!
Pouť nad jejich hlubinami radostně
ožívala.
 
 
"Ste objednaní?", zvedla unylý pohled 
na příchozí od hrníčku s kávou, 
se šlehačkou a s nevypeckovanými 
hrozny . 
Našpulila si vyčkávavě promalovaná 
ústa. A kýchla.
Vytáhla si z rukávu nažehlený kapesník.
"Promiňte, mám poslední dobou rýmu,
jako bachyně."
Její pohled zamířil k rozměrné bagáži, 
kterou návštěvníci popotahovali za 
sebou.
"A to je co?!", probudila se k jisté
profesionalitě.
"To je brácha tvýho šéfa!", usmál se řezník.
Nastalo několik vteřin pro zamyšlení.
Dívenka si utřela nos a vztekle probodla,
konečně snad povzbuzujícíma očima,
přidrzlého chlapíka.
"Dyť velikej brácha generála je už dávno 
někde za mřížema!", odpověděla váhavě
noblesní tajemnice.
"Za mřížema? Snad ne v kameňu, 
jak se tady u vás kolem hezky říká? 
Hmm - tak sme mu ho, toho kovbojíčka, 
konečně v pořádku přitáhli zpět!", 
vyzývavě vykřikla Máňa. Už se samou
radostí opravdu neudržela.
Pohlédla na otevřené okno, které 
v lehkém průvanu zvedalo elegantní
záclony.
"Tak, tak - ty hostesko! Pustíš nás
konečně k šéfovi?!, vyštěkl na ni 
elegantní muž v dobře střiženém, 
ale nyní už zasychajícím, zasmrádlým 
bahnem poznamenaném obleku.
"Šak uvidíš, co už nikdy neuvidíš -",
za poněkud záhadnými slovy si Máňa
odplivla přímo na hranu pracovního 
stolu manekýny. 
 
Tmavovláska si roztržitě vydloubla 
z pusinky zapadlé zrníčko a znovu 
si je všechny poměřila. 
Divní společníci, pomyslela si, a ještě
jednou přelétla ve varovné předtuše 
příchozí.
V kameňu?
Urovnala si podivné představy.
Ba jo, s únosci přeci nésou žerty, 
vybavil se ji nedávný televizní seriál.
Vypadl ji z úst zajíkavý žbluňk:
"Ach tak!", prozvoním hned panu 
generálnímu stacionáři!", a s mile
ušmudlaným prstíkem zaťukala 
do klávesnic interkomu.
 
Do místnosti vrazili tři muži v nápadně
rudých, stylově vypracovaných a dokonce
i přiléhavých kombinézách.
Na opascích se jim pohupovaly dlouhé
obušky a v rukách odevzdaně třímali
jakési nebezpečně vyhlížející předměty.
Asi poplašné pistolky.
Tajemnice generálního stacionáře na ně
zamávala rukou: "To je dobrý, hoši,
vraťe se na stanoviště!".
 
 
Když se konečně brána do osobní
úřadovny šéfa agentury s několikerým 
probzučením otevřela, žoviální řezník 
i jeho parťáci na sebe odevzdaně
pohlédli. 
Radostné chrčení kostlivce v pytlíku,
jakoby se jich prozatím stále vůbec 
netýkalo.
 
V elegantním salónu se vzájemné 
jednání tohoto kvarteta rozplývalo 
zase ne až příliš dlouho.
Chemie a netrpělivý osud kráčely 
pochopitelně svoji nevyzpytatelnou
cestou dál.
 
Široké okno s překrásným výhledem
na panoráma města, na zelené stráně
v okolí, na poutníky i místní, kteří se
hromadili na náměstí - se pojednou 
s rachotem rozrazilo dokořán.
Do budoáru vlétly v klouzavém letu 
utržené záclony. 
Po chvíli vzdušného balancování 
pokryly stůl i umělou kadeř pana 
generálního. Části plédu se snesly 
i na sedící v nadívaných fotelích - 
přistály dokonce i přímo do středu 
roztopeného krbu. 
 
(pokračování)
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 10. září 2021, 08:37
Emi: Emi -
děkuji.
Až kam se chlapík dostane, uvidíme!
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 08. září 2021, 19:34
3 Sarkasmus = řezník
Tak kam to bude? Řezníku? :)
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 08. září 2021, 15:14
3 -
  • Kai Autor
    Kai
  • 6 bodů
  • 2 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 08. září 2021, 08:59
  • 61 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz