Jde to Dobré Wow!

S T U D N A

Literatura > Povídka
 
 
 
S T U D N A
  1.část
 
 
 
To odpudivě strakaté stvoření sebou 
zmítalo sem a tam.
Nejprve se, jakoby rozhodlo, že si 
ukousne svůj předlouhý, rozcupatělý
ocas.
A to přímo v jeho posedu za vzrostlým
keřem u vysokého plotu, který v tuto 
chlácholivě a očekávaně poklidnou 
hodinou nebyl opět pod jinak smrtícím 
napětím elektrického proudu. 
 
Tento kdysi nádherný zámeček, nyní
však již jen chátrající poloruina, byl  
nynějším majitelům prakticky k ničemu.
Žili totiž už léta kdesi v daleké cizině. 
Ale občas si přiletěli  do těchto končin 
zavzpomínat.
A tak si i pokoukli na po předcích
zděděný zámek na okraji městečka. 
 
Usmáli se a zakroutili hlavami.
Téměř času odolávající zříceninu 
si nafotili a zase obratně zmizeli.
 
Chátrající objekt se nyní ztrácel -
přes travnatou chumelenici, polámané 
stromořadí a bujné nánosy křovin
z okolních pozemků - jako téměř 
neviditelný.
 
 
Podivné psisko odložilo svůj robusní 
čumák na přední, můžeme říkat těm 
macatým tlapám, třeba lopaty - a vztekle
začalo větřit. 
Z tlamy mu začaly klokotat boubelaté
vzlyky.
Můžeme tomu rozmaru říkat třeba 
motorové záchvěvy bujně odcházející
klikové skříně traktoru.
Z nozder mu náhle povisly houpavě
odporné, vláčné proudíky pěnovité kaše - 
prostě se jeho lepkavé sliny začaly 
kolíbat při chtivém návalu až nestřídmě 
lákavé chuti. 
Zahrabal těmi svými rypadly v půlkruhu
kolem sebe.
Jeho chřtán náhle utichl.
Přitáhl si odpadkový pytel, který měl
přichystaný u kmenu rozvětvené
borovice.
Nastražil plápolavá ušiska a prudce se
nadechl. V naprostém klidu počkal, 
až se cílevědomý vlamač doplíží 
přímo k jeho oblíbené díře v oplocení.
Pravá noha se prosoukala.
Lupič si rukou podepřel levou a chystal
se ji také prostrčit.
Nastala hlídačova chvíle.
 
Byl to ovšem nerovný souboj.
Po mírném přískoku se po dopadu
s chutí zahryzl do šťavnatého masa. 
Prokousl se hned na první ťafanec
až do morku čerstvé kosti..
Povytáhl si hladově ještě blíž zmítající
se blbečkovu nohu.
Trhal a trhal.
 
Cáry nohavic a po chvíli i zbylých
šatů, odletovaly všemi směry.
Rozházeného lupičského nářadí,
které měl nebožák připravené
k otevření zastaralého domácího 
trezoru, si ale prozatím doga vůbec 
nevšímala. 
Dokonce i taška s občerstvením - noc 
měla být pro laického zámečníka totiž 
dost dlouhá - zůstala netknutá.
Láhev domácí pálenice, půlka tyčinky
salámu a několik dávných rohlíků zatím 
čekaly na svoji příležitost.
 
Kdyby nebyla pozdní noc, patrně by se 
nestalo vůbec možné, zaslechnout 
pleskoty kašovité mazlaviny, která 
dopadala mezi okrasné balvany, kdysi 
výtvarně uspořádané po okraji nyní 
tak historií narušeného plotu.  
 
Ale - v podstatě - si doga první 
odměnu mohla využít, jak ji bylo libo. 
Co víc!? 
Na to už se všichni v očekávání těšili.
 
Příšera popadla do mordy zpracované 
tělo, téměř lidskými chvaty ho nacpala
do pytle a začala je vláčet pýřím prorostlou 
uličkou až k hloubi zanedbaného stavení.
 
 
Právě v ten čas ze vzdáleného sídliště 
začalo pronikat několikanásobné psí 
vytí.
Napřed jednohlasné a po chvíli se k 
tomuto alarmu připojily další výlevy. 
Byly čím dál hlasitější, jakoby družící 
se oddaná podpora.
Nakonec bylo jasné, že se konečně
probudilo téměř celé, na očekávanou
pouť v předstihu šňořené městečko.
A bylo to tu!
 
Ani ne - tak za dvě hodinky - se chasníci
v pestrobarevných krojích, vyparáděná
kapela, děvčata v nadusaných róbách,
trhovci u ověnčených stánků - a pochopitelně 
i tisíce přihlížejících na přeplněném hlavním 
náměstí, ti víceméně všichni začali v obavách
vyhlížet vzhůru do prošedávající oblohy.
 
"Děti, snad nebude zase právě dneska lít,
jako z pekla?", zatvářil se rozpačitě tatík 
a vytáhl ze dna kočárku peněženku.
Dvojčata si mezitím už rozbalovala medové
piškoty, které zavoněly okolím.
Chlapeček v kočárku ovšem poklidně
pospával.
Ani pár kapek deštíku ho prozatím
nevyrušilo z jistě spravedlivého 
rozjímání.
 
Ba ani zvyšující se burácení řeky pod 
splavem kamenného mostu při vjezdu
na vyšňořené náměstí.
 
(pokračování)
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 10. září 2021, 08:39
Mesje a Emi,
díky za vyjádření.
(Jsem opravdu rád, že se těšíte.)
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 04. září 2021, 12:24
3 -
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 03. září 2021, 21:13
3 Alfa a Omega?
( Hmmm )
Už se těšíme.:)
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 6.3 bodů
  • 2 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 1 hodnocení neregistrovanými
  • 03. září 2021, 08:55
  • 79 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz