Jde to Dobré Wow!

Z L A T Ý K L Í Č E K - 4.kapitola

Literatura > Vícedílné
Z L A T Ý  K L Í Č E K
   4.kapitola
 
 
 
 
 
 
Pan architekt, říkejme mu pro přesnost - Onen,
se opět nadšeně vracel ke svým - říkejme těm 
skicám - proudy umělecké činnosti.
Není ani moc divu.
Chasníkům, už z dědictví po svoji ztracené 
ženě, vyplatil nevšimné a vydal se nyní,
snad svobodně, do světa dlouho odkládaných
inspirací.
Pták Ohnivák ho právě dnešní noci měl 
unést mezi další ňadra probuzení.
 
Nad ránem, když se celou noc náležitě 
poválel, zakýval dívkám a nastartoval auto.
Unaveně si mezi zážitky ani nepovšimnul, 
že se po cestě k domovu zvedají kolem 
jeho auta drápky nezvykle barevného 
objetí. 
Kdyby byl odpočatý, upravený a střízlivý, 
patrně by ho toto poznání mohlo až nemile
vyděsit.
 
 
 
"Co to je?!", udeřil ho kladivem do zpocené 
brady robusní mládenec se zajizvenou rukou.
Vyhřezl mu další poctivě v minulosti ošetřovaný 
zub.
Pan Onen se překvapením a nárazovou
bolestí ještě víc přikrčil.
Po několika vteřinách začal vyrážet z úst,
společně s krví, chraplavé zvuky:
"Óóó - ďal šem pšeše dááší žbýšek -".
"Seru ti na zbytek! Zaplatíš teď víc, bobečku!",
mamlas se křečovitě zašklebil. 
"To víš, gumičko, prodleva! Přijels o deset
minut nad limit", plivl mu do tváře a vytáhl
z kapsy ušmudlaný kapesník. 
Utřel si rozvláčně svoji poslintanou držku.
"Býýáá šam - na šeště - ééejaká nííhoa.
Polišajši -", zajíkl se.
"Nehoda? Na to ti seru!", vykřikl už vzpurně
rozzuřený mlátič.
"Áále, áá uš víš němůšu pšiplátiti-", vyžvýkal 
šišlavě ze svých dotrmácených úst Onen. 
Trio mužných na sebe pobaveně pohlédlo.
"Tak to máš ššmůlu, šíšalo! Opečeš se,
jako buřt!" 
Ramenáči se hlasitě rozesmáli, jako 
malé děti, když je pošimráte na bříšku.
"Zapalte ten hadr!", unaveně je konečně
popíchl k akci jejich moloch, který se 
prozatím jen tiše vyvaloval uvnitř polstrování 
leskle nazelenalého automobilového parníku, 
tak deset metrů za nimi.
"Kdo nezaplatí, ten shoří -", vzdychl a udeřil 
řidiče do vitamíny přehuštěného zátylku. 
 
 
Když se ohýnek pořádně rozhořel, bylo
autíčko už na křižovatce před hlavním
náměstí. 
Jeho blikající směrovka značila, že patrně 
zabočí do ulice na pravé straně.
Jenže, omyl.
Tančík se vydal v protisměru do levého
pruhu.
Auto se téměř neslyšně rozjelo.
Vzápětí elegantně naráželo do čekajících
vozidel v řadě před ním, až plechy lítaly.
"Knedlo - máš pořád skvělou formu!", 
pochválil řidiče baculatec".
Řidič se uklonil, až téměř narazil hlavou
do čelního skla a ještě rázněji přišlápl pedál.
"Kdo neplní, ať shoří!", rozhlédl se pochvalně
šéf.
" Holt - takovej je ten náš přítulně bytelnej 
hovňák, že -",  usmál se na vozataje do 
zpětného zrcátka.
"Jasně, pane!"
 
Když se oba blížili k domovu, slunce 
proráželo svými paprsky už jen mírné 
klepetání deště.
 
 
Desítky hasičských vozidel se už 
od prvotního zadýmení začínalo 
konečně prodírat k výšlehům 
masakrujícího ohně.
 
 
Jenže, čas se přešťastně navaloval.
Neuběhlo mnoho měsíců, a kdo - jak to
nezávadně říct - nepřesídlil, toho jistě
očekávaly obrovské potíže.
Z pohoří nad městem bylo totiž i za
jiskřivě slunečného počasí patrné, že 
už plápolá celé město.
 
 
Když zelená metalíza dorazila na první
kopec, bylo už celé údolí pod ním
v plamenech.
 
 
"Zastav, ksindle!", vyštěkl na šoféra šéf 
a otevřel dveře vozu.
Přihladil si vlasy, které se mu pokrabatily 
na čele a vystoupil.
Zahleděl se do probleskující doliny.
"To je ale pěknej masakér, že pane - ", 
ulevil si řidič.
"Hm - ale není to, jak se patří!?!", pokýval 
hlavou velitel vozu.
"Vy ste, šéfe, tak obrovský!", zajíkl se vodič.
"Ano, můj milý! Jistě."
 
Po odmlce, která svět mohla snad
i plnit novými nadějemi, ho ze zasnění
vyrušilo skřípání brzd.
"Ále, partička nás konečně dohnala", usmál
se v uctivém úklonu řidič.
.
"Tak sme tady -", vyhlédl z okénka autobusák.
Veliký převažeč byl napěchovaný, jako 
zateplený polotovar bramborové kaše.
Místo rozkvedlaných brambor se na sebe
mačkali ovšem jen chasníci náruživých tváří.
"Moje skály, už to nemáme daleko!", vykřikl do
ranního oparu velitel.
Z náprsní kapsy vytáhl toaletní zrcátko.
Dýchl na něj a přetáhl jeho orosenou sklovinu
manžetou na míru ušitého saka. 
"Viď, špígle! Sem to přeci já! Sem Bůh !", 
prošeptávala jeho duši prapodivně slyšitelná
myšlenka.
 
Kolem se pozvolna roztřáslo droboulinké,
duhové perlení. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 18. srpna 2021, 08:34
FERRIS: FERRIS,
děkuji.
FERRIS
kvalita komentáře: 0 FERRIS 12. srpna 2021, 18:24
3 +
Kai
kvalita komentáře: 1 Kai 09. srpna 2021, 08:38
Vážení kolegové,
(Mesje, Emi a i "neregistrovaní")
děkuji za vyjádření.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 05. srpna 2021, 14:39
3 -
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 04. srpna 2021, 18:04
3 Opečeš se, jako buřt!"
Hmmm.:)
Ok.:) :D
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 9.3 bodů
  • 4 komentářů
  • 3 hodnocení
  • 1 hodnocení neregistrovanými
  • 04. srpna 2021, 08:44
  • 97 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz