Ještě několik posledních povídek III.

Mnohokrát jsem přemýšlel z jakého důvodu nemají rodilí Němci občany České republiky zrovna moc v lásce. Je to snad kvůli historii nebo protože jsou Češi národem zlodějů? Měl bych zřejmě lepší hypotézu: „Češi jsou zkrátka národem, který neumí jako řadoví zaměstnanci solidárním způsobem pracovat v týmu.“ Podle nedávno zveřejněné studie psychologů nejvíce emocím druhých rozumí lidi v Ekvádoru, zatímco Česká republika naopak patří mezi devátou nejméně empatickou zemi světa.

Zřetelné vidět jsou tyto situace samozřejmě i v továrnách. Můžeme zde mluvit o zelené produktivnější a červené méně produktivní směně. Když měla ona zelená směna ranní službu, tak samozřejmě udělala více práce než červená za odpoledne. Když ale měla červená směna ranní službu, tak nechávala více práce na odpoledne oné zelené směně. Z nějakého neznámého důvodu byla ale červená směna vychvalována vedením mnohem více než směna zelená. Později se přišlo na to, že červená směna patřila k udavačům, tak proto měla ono výsadní postavení.

Práce na stavbách

Tyto situace jsou zároveň viditelné i na stavebních pracích, kde se rovněž pracuje v týmu a člověk může úspěšně parazitovat na práci druhých. Můžete zde potkat člověka, který odpracuje tři hodiny denně, zbytek jednoduše odstojí, prokecá nebo si hraje s telefonem a píše vedoucím emaily. Potom zde můžete narazit na člověka, který celý den pracuje, ale vedení firmy se bude vozit jen po tom pracovitém. Výsledek je ve finále takový, že pracovitého sice firma neocení, ale výsledky jsou průměrné. Flákač není kritizován vedením, protože křiváckým způsobem kydá špínu na kolegu.

O tom, že se na stavbě velmi často parazituje na cizí práci není pochyb. Za příklad takové činnosti stojí například obyčejná práce s betonem. Na stavbě máte 4 lidi. Zatímco 2 lidi celý den míchali a vylívali beton, tak další 2 tam postávali a občas přinesli nějakej ten materiál. Když se ale měl beton zalívat vodou, tak přijelo vedení. No a ti 2 flákači, kteří celou dobu postávali se najednou mohli o tu hadici s vodou porvat, jako kdyby bojovali s anakondou.

Křivácké firemní bonzování

Říkejme mu třeba Ondráček. Tento úžasný člověk se stal během roku doopravdy dvakrát vedoucím několika úseků, ale vzhledem ke své laxnosti byl nakonec zařazen nazpět do pozice řadového zaměstnance. Dokonce i ženský v podniku o Ondráčka raději neprojevovaly vůbec žádný zájem, protože už jen při představě, že bude ke kundě stejně laxní jako k práci by to znamenalo špatnou životní volbu. Pro takové jedince existuje termín polštářový princ.

Z Repertoáru Ondráčkova žalování: „Pane manažere, ten Šimon z třídírny nikdy nevyleze, aby vypomáhal vykládat palety z kamionu a Petr tam zase dělá jenom nepořádek.“ Vedoucí si zavolal Petra: „Petr začal hájit Šimona, ale upřesnil, že Ondráček nikdy nevyskládává horní pás a spodní pás jen vytahá v rychlovce ven a rovněž po sobě neuklidí. Takže celá práce Ondráčka v třídírně připomíná sexuální rychlovku, protože tam neudělá vůbec nic a věnuje se pouze vykládce zboží.“

Vstupuji jako nekuřák po pracovní době do kuřárny a zaposlouchávám se do jedovatých řečí, které tam do okolí plive Jana: „No tak Karel s Petrem celou dobu jenom vykecávali v regálu.“ Tak ji na ten výmysl odpovídám: „Ale Jano, kvůli tomuto vznikají ve firmě zbytečný fámy a pomluvy. Vždyť to jsi ty přišla z mléčného si povykládat za Karlem a Petr celou dobu předělával regál s produktama, aby to tam aspoň nějak rozumně vypadalo.“

Systémová dynamika

Anglický ekonom Adam Smith tvrdil, že „při soutěži slouží individuální ambice kolektivu“ a držel se jednoduchého názoru, že „nejlepšího výsledku se dosáhne tehdy, když každý ve skupině dělá to, co je pro něj nejlepší“ (tzv. neviditelná ruka trhu). Jenže Adam Smith se docela zmýlil. Vezměme si skupinu 10 lidí, kde polovinu tvoří ženy a druhou polovinu muži. Když se všichni muži zaměří na tu nejhezčí dívku z dívčí skupiny, tak si budou muži nejspíš stát v cestě.

Kvůli tomuto vzájemnému a mnohdy i nečestnému soupeřením zřejmě nejhezčí dívku nemusí získat nikdo z mužské skupiny. Potom je už zbytečné vynakládat další energii ke získání jejich kamarádek, protože potom kluky mohou odmítnout i kvůli tomu, že nechtějí být druhé. Takže, když po nejhezčí holce nepůjde nikdo ze skupiny, tak muži nebudou vynakládat zbytečnou energii nebo sázet na tzv. na špatnou kartu. Nebudou si zároveň ani stát v cestě ani dávat příležitost jiné skupině mužů.

A tím hlavním důvodem samozřejmě je, že zároveň ani neurazí ostatní dívky. A to je právě ta jedinečná možnost, aby z této situace těžili všichni ve skupině (muži a zároveň i ženy). Matematik Joh Forbes Nash naopak tvrdí, že „nejlepšího výsledku se tedy dosáhne, když každý bude dělat to nejlepší pro sebe i pro skupinu.“ Příkladem může být založení odborů na pracovišti, kde získají všichni nebo sebestředné chování, kde získá pouze jedinec.

Na lovu ryb

Když jsme jako mladí kluci chytali ryby, tak za náma přišel chlápek kolem padesátky: „Nazdar, kluci. To jsem tak jako mladej šel na autobusové nádraží a tam mi zaměstnanec a informacích něco naznačoval pohybem ruky a napuchlou škraní. Nejdřív jsem nechápal, ale pak jsem souhlasil.“ Potom k mému kývnutí zaměstnanec na informacích jenom dodal: „No to víš, někteří mladí kluci jsou na vojně a často nemají ani nemají holku, tak jsou za tuhle ústní výpomoc velice rádi.“

Padesátiletej chlápek se začal nadále vykecávat: „Musím uznat, že ta jeho ústní práce stála za to. To moja to jen chytne do ruky a požmoulá, ale tenhle si na tom sání dal pěkně záležet. Ten měl. To teda jo. Potom mi ukazoval svoje péro. Když mi potom ukazoval svoje péro. Hmmm, ten měl. To teda měl. Jako tenhleten prut.“ Aby toho nebylo málo, tak nám začal dělat návrhy: „No, já teď musím spěchat za svojí manželkou. Ale někdy bychom mohli zajet do lesa a taky to zkusit.“

Další víkend se začal úchylnej chlápek kolem padesátky u rybaření hádat se staršími rybáři. Po vyhrocené hádce začal křičet: „Nebijte mě, já mám dvojitý bajpas, umělý cévy a ledvinu.“ Až tedy nakonec jeden z přítomných rybářů začne radit tomu druhému: „Tak toho chlíváka nakopni do jeho koulí! Ty má beztak určitě svoje.“

Základní příčina chudoby

Ve veřejném prostoru se čím dál více objevují tendence považovat finanční (ne)gramotnost za prapůvodce chudoby. Je tedy zapotřebí si uvědomit, že v tomto případě jsou základní příčinou chudoby nízké mzdy. Z dat ČSÚ jednoznačně vyplývá, že téměř čtvrtina domácností nemá na neočekávaný výdaj 10.700 korun. A v případě nezbytného výdaje na domácí spotřebiče jako pračka, lednička nebo žehlička nastává problém.

Pravicoví politici se velice často odvolávají na to, že příčinou zadluženosti českého obyvatelstva je nízká míra jeho finanční gramotnosti. Je ovšem zapotřebí si upřesnit, že podle agentury Median pro server Alarm si Češi nejčastěji půjčují na životně nezbytné věci, jako je nájem, energie či velké spotřebiče. A také je zapotřebí si uvědomit, že mnohé nebankovní půjčky mají úroky nebo poplatky nastaveny tak vysoko, že jsou pro takto chudé lidi v podstatě nesplatitelné.

Syndrom vařené žáby

Podle běžné terminologie se tomu říká také inkrementalismus, neboli pozvolné zvyšování. Jedná se tedy o promyšlenou metodu dosahování určitého cíle postupně a zvolna, po dílčích částech. V onom případě žabího syndromu se jedná o neochotu lidí reagovat nebo si uvědomovat hrozby, které se neobjeví náhle, ale přicházejí zcela pomalu a postupem času narůstají.

Tato metafora vychází z bajky o žábě, která je pomalu ohřívanou vodou uvařena za živa: Podle bajky žába hozená do horké vody hned vyskočí ven. Ale žába ve vodě pomalu ohřívané z ní nevyskočí, jako by si říkala „je sice teplo, ale ještě to jde, ještě není nejhůř...“ - a nakonec, jak tak čeká, až bude nejhůř, se uvaří. To však platí jen v bajce, skuteční obojživelníci se od určité teploty snaží uniknout a se vzrůstající teplotou své úsilí stupňují.

K této problematice naváže příběh člověka, který pracoval 5 let v automobilovém průmyslu: „Ze začátku jsem měl pozici strojního specialisty, kde jsem obsluhoval stroj za několik milionů. Jenže po 2 letech mě přesunuli na menší automatizované stroje. Za další rok se vedení rozhodlo, že budu obsluhovat několik obdobných, ale neautomatizovaných strojů. Nakonec jsem skončil jako řadový pracovník na rukodělné montáži s náročnou normou.“

Ve vyprávění potom pokračoval: „Po 5 letech jsem se nerozhodnul skončit sám, protože už jsem svoji práci a svůj život považoval za zcela normální – ztratil jsem chuť se seberealizovat, ztratil jsem chuť se chodit bavit jako před lety a ztratil jsem veškeré předchozí ideály, které jsem předtím měl. Naštěstí mě vytáhl kamarád do rakouské pojišťovací firmy, kterou jsem sice do 1 roku opustil, ale později jsem nastoupil do kanceláře malé firmy. Ještě štěstí, že to takhle dobře dopadlo.“

Zastupitelská demokracie v praxi

Současná zastupitelská demokracie, která je nyní založená na stranickém systému, tak je ve své podstatě antidemokratická, protože ve svém základu jde proti samotné podstatě zastupování občanů. Je nenormální, aby zhruba 115.000 členů parlamentních politických stran rozhodovalo naprosto neomezeně po 4 roky volebního mandátu bez možnosti odvolání o osudu 10 milionu lidí, tedy aby 1 procento populace ovládalo celou zemi.

Je nutné přemýšlet o jiném systému voleb v tomto smyslu, aby volby zástupců lidu nestály pouze na stranicky zkonstruovaných kandidátkách, aby mohli být bez omezení voleni lidé bez toho, aby byli uvedeni pouze na kandidátkách několika politických stran a uskupení. Samotné politické strany trpí antidemokratickým neduhem – vztahuje se na ně tzv. železný zákon oligarchie, kdy ve všech velkých organizacích, ve kterých dominuje organizace, nastává nevyhnutelné směřování k oligarchii, podporované složitým byrokratickým aparátem strany.

Podle Roberta Michelse se tento problém týká všech organizací, bez ohledu na to, jestli na začátku byly demokratické nebo autokratické. Vůdcové mají větší odborné znalosti a lepší organizační schopnosti, které zvyšují jejich šance na setrvání u moci, zatímco řadoví členové mají sklon k lhostejnosti a jsou ochotni přijmou své podřízené postavení. V konečném důsledku se pasivní většina podřídí aktivní menšině.

Několik perverzních situací

Ráno po prochlastané noci vycházím z diskotéky a vydávám se po ulici směrem k domu. Za mnou slyším ženský a trochu i další mužský hlas. A v malém hloučku skupinku o 3 až 5 lidech. Ve skupince je nejvýrazněji slyšet žvanit mladou holku, která potom nahlas řekne: „Asi si prcnu...“ Po chvíli si posteskne: „Ježíš, to je úleva.“

Odpoledne jsem si zakoupil v prodejně s elektronikou chytrý náramek, který když se spáruje s chytrým mobilním telefonem a nasadí na ruku, tak má za úkol počítat svému nositeli kroky. Tento náramek jsem zapůjčil své bývalé přítelkyni se slovy: „Hoň mi ho tak dlouho dokud mi nepřestane stát.“ Za necelou hodinu ji náramek napočítal zasloužených 4628 kroků.

Podivné seznamky

Holka začíná po společném seznamování na internetu psát: „Chtěla bych s tebou mít dítě. Byl by jsi taková maje spermobanka“ Na nabídku skromně odepisuju: „Jenže ti musím sdělit, že pracuju jako obyčejnej prodavač.“ Potom následuje zpráva: „Hmm, tak s chudákem dítě mít nechci.“ Na to odpovídám: „Však já dítě s bílou cikánkou mít taky nechci.“ Konec psaní

Na seznamce si pročítám inzerát těhotné dívky: „Hledám náhradního tatínka, který by mi pomohl postarat se o mé nenarozené dítě. Zatím ještě netuším jakou barvičku dítě bude mít, ale bude to pro nastávajícího tatínka jistě překvapení.“ Hotové Kinder Bueno a Surprise v jednom balení.

Na Tinderu v pořadníku

Snad nejhorší podmínky si lidé mezi sebou dělají na Tinderu. Osobně si pamatuju, že při návštěvě v zahraničí si kluci předplatili neomezený režim a klikali úplně na každou holku včetně obézních s očekáváním, že se jim místní holka ozve a oni budou moct konečně opíchat nějakou švédskou krásku. Tehdy mi kluci vybili obě dvě powerbanky na mobil.

Právě na tomto v Tinderu spočívá ono falešné kouzlo, kdy obyčejné holky mají v pořadí třeba 100 kluků, zatímco atraktivní vysportovaní kluci se slušnou kariérou sotva třetinu. Mnohokrát jsem si všiml, že v polovině psaní mi holka přestala psát aniž bych napsal něco špatného. Naposledy jsem se o tom přesvědčil, když mi nějaká holčina napsala: „Jseš sice fajn kluk, ale jsi v pořadí.“ Aplikace už je od té doby odinstalována.

Poznámky pod čarou:

Polštářový princ / princezna – termín označující sexuálního sobce, který myslí jenom na vlastní potěšení a svůj vlastní orgasmus.

Legenda o vařené žábě

THE LEGEND OF THE BOILING FROG IS JUST A LEGEND. archive-srel.uga.edu [online]. [cit. 2020-06-02

http://archive-srel.uga.edu/outreach/ecoviews/ecoview071223.htm