Pasarely

Pasarely

Spojnice

v kterých proudí vše to, co jsem

vše to, co jsem byla a budu

Spojnice, které spojují tělo a duši

v kterých proudí má energie

a vše to, co jsem.

Můj svět, v prosklených budovách

oddělené od vnějšího světa

oddělené od všech

oddělené od minulostí

oddělené od vás

oddělené od jiných dimenzí

Můj svět ve skleněných pasarelách

jako v šroubovici zvláštního chromozomu

jedinečného DNA

jako v tepnách i žilách mě samé

Pasarely

v kterých stávám se chodcem

v kterých stávám se běžcem

za tím… co je venku

z kterých nejde ze mě nic slyšet

které vás chrání od mého doteku

Pasarely

v kterých sním,

mlčím

a už vás odmítám.

V kterých se mi zjevuje můj měsíc

a nutí mne se vracet k myšlenkám,

ke vzpomínkám.

Můj měsíc,

okolo kterého si bloudím

a odpovídám si sama

Spojnice

skelných budov

kde si kráčím a utvářím si odpovědi

kde dumám

kde bádám

a tvořím si svůj svět

svůj skleněný svět

křehký a citlivý

na zradu

Ty velké areály

Z kterých mi pohled ční až k vašim očím

a ptá se

z kterých na vás tak zkoumavě a zvědavě koukám

a snažím se vás pochopit

nesoudit

velkoryse odpouštět

a jít dál ve svých pasarelách

V těch krásných pasarelách

jsme já,

mé černé sny,

mé sny s něžnými slabostmi

mé sny s přáteli

mé sny s mými stíny

mé krize a vzestupy

můj jemnocit i chtít vzepřít se nespravedlnosti

má vůle a trpělivost to s lidmi stále zkoušet znova a znova

můj kousek srdce

které již nikdy nebude celistvé

můj život

v kterém se překonávám

v kterém otrhávám kytce lístky, ale nechám ji v zemi

v kterém nemám odvahu jí trhnout ze země a zlomit

v cizích očích ji vlastně mučím pomalou smrtí

A mezitím je tvůj život v jiné pasarele

a já přestávám trhat kytkám i ty lístky.