Popel z fontanely

Do urničky

posbírám slzy

z kapičky hrůzy,

jež mlčky prohořely studem,

tvář plnou polopravd a snů

zítra něžně nepohladím,

hněv v očích nespatřím,

mam nechal víčka ležet ladem,

kmitočet dějů v přehršli dnů

krade Slunci jas,

úsvit nespasí čas,

provždycky.