Jde to Dobré Wow!

R E P E T E - 3.kapitola

Literatura > Vícedílné
 
 
R E P E T E
 
   3.kapitola
 
 
 
 
"Zopakuj mi to!", zvýšil hlas vyšetřovatel.
 
Po chvíli se mračil, čím dál, tím hrozivěji.
"Ale to přece není možný!", vzlykl rozčílením,
"dyť kamery - a bylo jich tolik - a žádný 
záznam!?"
 
Prostě to muselo být velké zklamání, 
snad celého vyšetřovacího týmu. 
Představme si - několik podnikových 
bezpečnostních kamer sice bylo stále 
během krádeže v provozu, ale místo 
průkazných záběrů se nyní na prskajících 
obrazovkách rozšumělo jen cosi mdlého, 
co dozajista napodobovalo plácavě bouřící 
vlny, narážející do třeba barevně oroseného 
celofánového pytlíku.
Nicméně ostraha podniku byla ovšem, jak 
bylo dobrým zvykem, stále bdělá. 
Vzhledem k tradičnímu poklidu, také ovšem
občas tak nějak snivá.
 
"Dobře -", oprostil se major od prvotní 
beznaděje.
Vstal.
Zamířil k oknu kanceláře.
"Pane majore, na recepci čekají novináři", 
využil chvíle ticha kapitán, který zatím  jen
rozpačitě přešlapoval na parketách před 
bustou tří vztyčených syslů.
Nebo to byli jen nevhodně imitované opice!?
 
 
Měsíce plynuly. 
Z malého Hyňáčka se postupně stával dokonce 
až nepodajně trucovitý téměř puberťák. Už si
přestal cintat na bradu, nabýval jazykových,
matematických, fyzikálních či dokonce až
astronomických vědomostí.
Téměř celý volný čas trpělivě vysedával se 
svým nevlastním bratrem - počítačem.  
Vůbec ho nezajímaly společenské akce jeho 
vrstevníků, až na zdravotní cyklistické projížďky
po okolí.
A tak se jednoho dne partička jeho elastýnů 
vydýchala až na prudký kopec za starou, chátrající
továrnou daleko za městem.
Vyčerpaně odhodili kola a po několika klidnějších 
nadechnutích, se rozběhli do chaotického sběru 
nezávadného roští.
Inu - kdo víc, kdo rychleji!
Vypadalo to, že mají před sebou nějaký
srozumitelně blahodárný cíl.
Petr, ten s ryšavě zakroucenými vlásky 
a potetovanými prsty, se jako většinou 
soustředil na vyšší cíle. Rozkročil se 
a zahleděl se nad koruny stromů: "Bude 
nejasno! ", vykřikl. 
Přejel pohledem poházené tereňáky a vytáhl
z kapsy pomačkanou krabičku cigaret.
Nicméně jeho týpkům se mezitím už podařilo
navršit nejen hezkou hranici dřívek, suchého
listí a v základu i chuchvalce vlhkých papírů.
Pepík škrtl zapalovačem a po chvilce vzplál
z hromady smrdutého dýmu i malý ohýnek.
A ten rostl - mohutněl - děti štěbetaly, láhev 
naředěné vodky postupně vysychala.
 
Pojednou jim nad hlavami prosvištěl náraz 
bublavé energie. 
Překvapeně pocítili náraz změny tlaku. 
Po vteřince, oči všech zamířily vzhůru.
"Co to bylo!?", Jiřina křečovitě pohladila 
Hynka, kterého všichni blízcí nazývali 
hřejivě Kobylka, pro jeho prazvláštní tvar 
hlavy, po rameni.
"Co já vím -", vzdychl a obrátil zrak k ohýnku,
který se odkapávající mastnotou z klobásků,
pořádně rozhořel.
A bylo to tu zas!
Šum z oblohy se v rychlých kruzích vracel.
"Volové, podívejte! Je to letadlo -", vykřikl
Pepa, a zašermoval ukazováčkem k nebi.
" - Ale ne! To nevypadá? - to není přece žádný
letadlo!"
"No jistě. Je to nějakej dron. A něco asi hledá -", 
málem se Hýňa přidusil, jak rychle polkl kus 
horké, rozemleté hmoty.
"Kluci, to je fakt přece dron!", pochválila se 
Jiřina.
"Blbe! Dron by nebyl tak kulatej! ", tvrdě
nesouhlasil Ivan.
"Tak co to teda je, ty gumo?!", vyprskla
kučeravá slečna.
Zaslechli klokotavý smích - o málo dřív, 
než se placatý kotouč rozplynul v prázdnotě. 
"Je to prostě taková blbá helikoptéra ", řekl 
Kobylka a netrpělivě přihodil do ohně 
další olysalou větev. 
 
 
Když se dospívající Hynek vrátil domů, byla 
už pěkná tma.
Hvězdy si pohrávaly v mihotavých svitech
po obloze, tatínek zase pro svoje rozptýlení 
vyhrával na tu svoji neodbytnou tahací harmoniku 
v hospodě za kostelem a maminka poťukávala 
nervózně kotníky levé ruky o stůl.
A, jako většinou, odevzdaně mrzutě čekala.
Nevypadala moc dobře - a hlavně klidně:
"Kdes bloudil, dacane!?", tradičně vykřikla
na chlapce a odzátkovala si pivní láhev, která
před ní vyčkávala vedle dvou talířů s již téměř
strupovitě podchlazenými játrovými lívanci.
"A táhni k počítači, už ti tam pěknou chvilku
bliká!", vykřikla a žíznivě přitom vyprázdnila
téměř celou láhev.
 
Koktejlová dráha se rozplývala v šumu 
a svistu.
Zato v muglím sektoru se krájely 
pochybovačné pachy.
"Tak co?", vyzývavě zakřesaly netrpělivé 
muglí zvuky.
"Náladová pauza skončila, ne? Tak můžem
jet dál a výš?!"
Mugl, který se po lovu další krúpěje konečně
vrátil z výletu, otevřel naditý vak a vysypal 
na podložku očekávaně blýskavou nálož: 
"Dorovnávám a zvyšuju, muglové! O další 
svistu!", nadnímec protáhl neobyčejně
kouzelnou tvář a pohladil roztíkajícími 
se vráskami svoje zarytě muglí, hráčské 
kolegy.
 
 
 
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 21. června 2021, 08:42
Mesje, Emi - a neregistrovaný,
děkuji.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 17. června 2021, 07:40
3 -
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 16. června 2021, 19:45
3 Roste jak z vody.:)
Jdeme.:)
:D
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 6.9 bodů
  • 2 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 3 hodnocení neregistrovanými
  • 16. června 2021, 08:56
  • 99 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz