Jde to Dobré Wow!

V Ý L E T - 2.kapitola

Literatura > Vícedílné
 
 
 
V Ý L E T
 2.kapitola
 
 
 
Když na konečné tramvaje vystoupili a obloha 
se začala taky už pořádně temnit, zrychlili.
Na odbočce do nově, hustě výrostky jehličnanů 
osázené stráně, se vydali po úzké stezce
do prudkého stoupání, které mířilo mezi nepříliš
schůdné skalní rozsedliny.
Překvapilo je, jak se ploché oblázky mohou
velice rychle změnit ve strmé jehly mířící 
vysoko k nebi.
Tuto pěšinku snad používali jen občasní
sebevrazi, nebo neznalí turisté, aby se po
ušlapání několika desítek kroků, zase mohli
s nadávkami vrátit zpět na odbočku, odkud
původně vyšli.
Po půlhodinovém stoupání se partička
vyčerpaně zastavila.
Jín si posunul na rameni futrál s kytarou
a vytáhl z mošny baterku. Zamířil světelný
kužel do skalní průrvy přímo před nimi.
Byli u cíle.
 
"Tak jo, právě včas. Dál bych už nedošla!", 
vzdychla Vilagín a odevzdaně upadla na zadnici 
mezi neforemné balvany.
"Mám hrozný hlad, přátelé - jako jarní medvěd! 
Dejme dásním trochu kvaše -", vydechl schváceně 
Jín a obrátil významě svůj pohled k nebi. 
 
Posedali si kolem hrbolatého plácku před vstupem
do tajemně ponuré díry.
"Jasně, sem taky pro. Ale nevybalíme napřed 
stany?", neodpustil si poznámku k situaci Pavelou. 
Začal odmotávat s vršku batohu srolovaný válec. 
"Napřed mu připravíme dary, ne - ?", ozval se
Kamlú a vyrazil ke svému pytlíku.
Obrátil ho dnem vzhůru, vytřásl z něj podivné
přísady pro opravdu nebývalé menu: na zvlhlé 
kamení dopadlo tak kilo pravé svíčkové, několik 
filetů telecího zadního i kostnatých hovězích 
přebytků do případného vývaru, ale také potrhané 
části čehosi zeleného, červeného i nažloutle 
bobtnavého. 
Vilém po chvíli přidal několik nestandartně 
pokroucených kolejniček a lokomotivu
i s několika orousanými vagónky, pět
podivných autíček, asi stejné množství stále 
plně kulatých rajčat a šišatých dýní, chomáč 
několika zachumlaných svíček z ozdoby 
vánočního stromku a ošmatlanou podkovu 
pro kdovíjaké štěstí.
 
Malá hranice křupavě vyschlého proutí 
se začala s vytouženým, a nakonec i milým
praskotem, rozhořívat. 
Drobné nadílky našedlého kouře vylétaly 
vzhůru, aby se vzápětí rozplynuly ve vůní
zasmrádlou nicotu. 
Ohnivé jazýčky se ale postupně zvětšovaly. 
Na jejich místě se po chvíli opět - z ničeho 
nic - objevily daleko slibnější, lákavě hřejivé 
jazyky skutečných plamenů.
 
Partička nakonec všechny dárečky nahrnula 
do velikého vaku, z kdoví čí vydělané kůže,
který byl jehlovitě spletený z s  podivným,
režným povlakem.
Na téměř rytmické povely ke kolektivnímu 
pohybu ho nakonec dovláčela až k jezírku, 
které se v osvitu baterek blýskalo asi za půlkou 
cesty za vstupem do skalní jeskyně.
Z jeho dna začaly okamžitě stoupat k hladině
drobné bublinky, které se postupně měnily
ve výrony zvětšujících se koulí, naplněných
čímsi velice omamným.
Partička se - patrně konečně po téměř horském
výstupu - začala pořádně histericky nadechovat.
 
"Měls pravdu! Konečně -", ulevil si Jín, když 
rozsypávli kolem tůně pestrostí zátěže přeplněný 
obsah, " ha,ha - Miňo už začíná bublat!"
"Do prdele! ", vykřikl Kamlú a přetáhl si přes
nos část rukávu, "to je ale rygol!"
Bleskově se otočil k východu z jeskyně, 
na kterém lákavě pulsovala záře vzdáleného
táboráčku.
Nemusel ani tuto poznámku opakovat.
 
A tak za několik desítek vteřin všichni
doběhli zadýchaně k ohýnku na plato 
před vrcholkem skály.
Zírali na východ za nimi.
"Přijde Míňa za náma ?!", vzdychla Vilagín. 
"Co když shrábne pomlázku a zase se
ponoří?", zaváhal Pavelů podivně skřípavý 
sopránek.
                                                                 
Toto kvinteto už mělo buřtíky nabodané 
na hrbolatých proutěných jehlicích. 
Dva sportovní stany se v nárazovém
větříku pohupovaly a nad skálami se právě 
chystaly k vynoření lesklé otřepky leskle
svádivého Měsíce.
 
Jín pohladil kytaru a zatlačil mazlavě do strun.
Ozval se místy nadšeně sourodý akord.
"Hezký!", pochválil ho kdosi, kdo měl právě 
v uších mírně provlídnělou hluchotu.
"Díky - ", pochválil se Jín a sáhl do ladících 
kolíků dvanáctistrunky.
 
"Temně hučí, taťka fárá - nad hlavou je říčka 
stará - ta si hlučí, ta si hárá, jako když se beton 
párá...", chlapci se postupně přidávali k jejich 
oblíbenému popěvku. 
 
Čas ubíhal a hvězdičky se na obloze - vzdáleně,
nepostřehnutelně - pošklebovaly.
Pátrači si olizovali umaštěné prsty a s chutí
vytírali zbytky hořčice z umělohmotných 
misek.
"Ach, ta příroda! Ta kouzelná hořčice, ten 
voňavý bymzík, ta křupavá kůrčička! Ty šťastné
planetky -", dal se do hlaholu ochraptělý Pavelúv 
baryton.
"A hvězdy! Že?", neodpustil si Jín.
 
"Psst!", náhle zašermoval oběma rukama 
Világoš.
Pohlédli na něj.
"Přijde! Musí nám aspoň poděkovat, ne?!", 
řekla váhavě Vilagín.
Hoši na ni tázavě pohlédli. 
"Psst -", začaly k nim prokluzovat jakési 
chlácholivé přítulné vjemy. 
Jistě. Nebo se to jen ozývaly myšlenky 
skal?
Nebo se to blížilo jen pravidelné poťukávání 
dopadajících odérů kdovíjakého plynu, který 
k nim mohl doléhat až z vlhkého nitra jeskyně?
 
" Slyšíte? Že by to byl konečně Miňo?"
"Už přichází - ", zašeptala odhodlaně Vanessa.
"Hmm", pokřižoval se Vilagín, tato málomluvná
dívka-nežena.
 
Všichni, jako na povel, se proměnili 
na dokonale natvrdo převařené kamení. 
" Cítím ho! Už je tady Miňo!", zachvěl se 
Pavelou.
" A je to tady!" zašeptal Kamlů. 
"Proboha!", vykřikl nadšeně Jín.
 
 
    (pokračování)
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 1 Kai 02. června 2021, 08:37
Mesje: Mesje,
děkuji.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 02. června 2021, 08:37
Emi: Emi,
děkuji za vyjádření a pochopitelně i za "oxymorón".
Zajímavý postřeh.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 29. května 2021, 08:18
3 -
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 28. května 2021, 20:31
3 "aby se vzápětí rozplynuly ve vůní
zasmrádlou nicotu."
To je nádherný, oxymóron.:)
Jdeme.:)
:D
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 6.3 bodů
  • 3 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 1 hodnocení neregistrovanými
  • 28. května 2021, 09:04
  • 108 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz