Jde to Dobré Wow!

Ú T E R Ý - 4.kapitola

Literatura > Vícedílné
 
 
 
Ú T E R Ý
   4.kapitola
 
 
 
 
Do nitra odhaleného jeviště, za vystupující 
nádherně namatlanou oponu, vytryskly 
osvěžující kužely diamantových reflektorů.
Jejich záře byla v odrazech tak úderná, že diváky 
prvotně načisto přislepila.
Po chvíli se jejich oči tomuto osobnímu bezvládí 
musely slzivě, láskyplně podvolit.
Pozvolný potlesk se změnil v bouřlivý aplaus. 
Vše kolem se proměnilo v jásající chaos. 
Touto odměnou se otřásaly i okrasné keře, 
mohutné sekvoje, nahromaděná havěť z celého,
našincům známého i neznámého světa, dokonce
i vodotrysky bzučivých fontán! 
Z posypu klikatě motaných cestiček vyskákali 
dokonce i chytře utajovaní a ostře zubatí -
něco jako - hlídací dogoví chřestýši.
Chlapci a dívky byli navýsost z těchto dějů
zaskočení.
"To je ale pěkná blbost, že -", projevila svoje
nadšení plachá Xandra. V rozpacích udeřila
do kormidla, až se rudá čtyřkolová loďka prudce
zakymácela.
"Bože, co to bylo!", zašeptal odvážný stařešina.
Nebo ten sveřepý náraz zavinil náraz do obrovsky 
utajené, snad i zatoulané podvodní želvy? 
Paprsky nakonec osvítily předmět, který vábně
znázorňoval cosi, co mohlo vypadat jako nějaké 
velice špinavé těleso, vybavené čtyřmi kulatými 
plaveckými koly.
V ten okamžik na něj začaly dopadat čtvercovo-
kulaté, blýskavé krystaly.
Xandra si vztekle vyzula z hyenní kůže strakatou 
obuv a roztočila obě pantofle nad hlavou. 
A už se k ní hnalo několik mlhotínů ve svých 
přiléhavých, pomádovaných siluetách.
Dívka - bez okolků - si s touto hrůzou ovšem 
bez sebemenšího váhání cudně poradila.
Odhodila, ve směru otáčení  hodinových 
ručiček, svoje bagančata.
Bum bác! Mlask a bác!
Elastičtí maskoti ztuhli. 
V tu chvíli do sebe začali vzájemně setrvačně
vrážet - hlava nehlava, záda nezáda, krky či palce.
Kdo kam dopadne? 
Mihotíni padali a padali, až se nad hladinou směle
lesklo.
Právě v tom, téměř sebeničení, se okolní trpaslíci  
v propadliši filharmonií, orchestrů i jednodušších 
celků - sekcí plechů, smyčců, tympánů, činelů,
kytar a baskytar, triangů  - a dokonce i v tlupách 
cíleně se rozmachujících dirigentů - rozšuměly 
neskutečně úderným chtíčem.
Tyto osochacené planetky, které si trpělivě 
vyčkávaly v kruhu kolem výjevu, se rozvlnily
v oné nádherné, prazvláštní baletní sekvenci. 
Nakonec se všechny uhnětly v jeden zážitkově
propracovaný, zdánlivě chaotický tým.
Jako na povel brisantního a cílevědomého
choreografa, společně šampónovali a drhli 
a drhli. 
Píniové maloháje se snad mohly jen vrtkavě
břidlit. A tak stále sílil jen drásavý zvuk.
Drátkovali a leštili. Matlali povrch rudé příšery
čímsi střídavě vazkým, nebo bublinkovitě lesklým.
A drhli a drhli. Jako stádo plebejských andělů
před výplatou! 
S údery podivných mysticko-technických 
sil, si nádherně hnětly do délky i šířky - ba i do
výšky a hloubky - po částech pro celé půvabně
navržené karoserii.  
Čas se tomuto chaotickému ději pojednou
až průsvitně přizpůsobil.
Zamlžil se a nakonec propadl.
Kam?
 
 
 
Bylo úterý. 
Ovšem už celou hodinku po poledni.
Doprava na železniční trati už pomalu
vrcholila.
Vlaky jezdily v obou směrech jeden
za druhým - rychlíky, osobní, nákladní
i čistě služební vycpávky s drážními
opraváři do výluk. Což znamenalo,
že se tito železničářští dělníci rázně
motali po desítkách kilometrů trati, kde 
bylo právě, dle plánů třeba.
 
Zatím doprava na hlavní silnici do města
nepředstavitelně zhoustla. Nebyl ale
k nějakému překvapení pražádný důvod. 
Chuchvalce zmrazeného, mračného jíní 
však houstly. 
Z elegantních hvězdiček se stávaly téměř 
neprůsvitné matrace sněhových záplat.
Z tunelu, v opačném směru jízdy, se právě
vyřítil mustang.
"Zpomal, krávo! Policajti před náma - napravo!",
zašeptal ten zarostlejší.
"Vííížu a lííížu, kámo -", odsekla Xandra a vyměnila 
pod svýma zkřehlýma nohama pogumované 
pedály.
 
 
                                           
Policejní hlídka, která panáčkovala tak půl
kilometru za výjezdem z tunelu od hlavního 
města, vytrvale a bděle vyčkávala.
Masy motoristů, které se rozproudily převážně
směrem od železniční trati do města, houstly.  
Z vysílačky k nim neustále dorážel úsečně 
stakatový hlas z centrály.
Prostě: Vůz 314 - tamto, a tudy, kudy... dům 
ten a ten...vůz 330 - rvačka u stanice Vlašská,
prověřte...zajeďte tam a ověřte ...všem 
vozům - platí stále - zastavte a prolustrujte 
vůz - červený mustang - dopravní přestupek, 
poznávací značka nejasná...újezd od místa...
 
Nadstrážmistr odložil nakousnutou veku
i dalekohled současně: "Petře, jede k nám
mustang -".
"Vidím. Ale ten není náš. Kára je v plechové
matalíze."
"V plechové metalíze?"
"Jo. Je přeci celej lesklej, jako hliník!"
"Jako co?"
"Jako hliník - nebo platina -"
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 25. května 2021, 14:41
3 -
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 24. května 2021, 08:50
Emi: Emi,
jsi velice laskavá. Děkuji za podporu!
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 21. května 2021, 18:24
3 Nádhera.:D
Jo.:D
:D
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 6.6 bodů
  • 2 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 2 hodnocení neregistrovanými
  • 21. května 2021, 08:41
  • 111 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz