Jde to Dobré Wow!

Ú T E R Ý - 3.kapitola

Literatura > Vícedílné
 
 
 
Ú T E R Ý
  3.kapitola
 
 
 
Rudý mustang zdařile prolétl přes most, 
před zatáčkou na jeho konci zpomalil, 
až rozevláté vlasy řidičky přepadly 
přes její goticky pomalovanou tvář. 
Pustila na chvíli ebenem vykládaný volant, 
aby si uvolnila výhled.
Starší mlaďoch ji prudce chytil zezadu
za krk: "Vole, čum na štreku, nebo nás eště
někde vyválíš, hovado!"
Auto vyrovnalo směr a opět zrychlilo.
 
V úderech větru, které nečekaně vyrůstaly, 
začaly popadávat vzduchem konečně
i nádherné, třpytící se, poctivé chuchvalce
sněhových vloček. 
Strakatě zlověstná obloha nadějně slibovala 
zakrátko pořádnou metelici.
"Zatáhni už kožuch, Xandro!", vyprskl závan
větru po její pravici, " nebo z nás budou 
mraženky!", vyfoukla z pusy její, pro změnu
holohlavá kámoška a utřela si nos do okraje 
nafouknuté, kožené bundy.
Xandra zakroutila hlavou, sáhla na přístrojovou 
desku. 
Místo ovladače na sklápění střechy nečekaně 
pustila rádio.
Ze čtyř stereofonních reproduktorů vyšuměl
tajemný hlas o jakémsi pohádkovém únosu
do krajiny Ozz.
"Pohádky! Zatáhni tu celtu, nebo tady všichni 
zmrznem -", zabreptal i ten mladší řízek.
 
Sporťák se blížil k nevábně prosvětlenému
vjezdu do tunelu.
V přítmí po jeho stranách pitomě do dálky 
problikávala ještě pitomější, snad léta pocivě
nemytá poziční světla pochmurného dálničního
přivaděče.
Silnice byla v těchto chvílích - snad to bylo
počasím, snad staženými železničními
závorami přes koleje, těsně za odbočkou 
po levé straně za výjezdem z tunelu - jako 
vymetená.
Xandra rozsvítila potkávací světla.
Vůz, když míjel vjezd, se jemně zavlnil.
Chvíli si bruslil a řidička mírně balancovala
s volantem.
"Dávej bacha!", zašeptala Monika, která 
se pevněji chytila čelní desky vozu.
Povrch začal pravděpodobně už zlehka
namrzat. Nebo to na ně - právě v tento 
podivný čas - začalo vesele dopadat!?
 
Projeli mírným zakřivením silnice - a na 
všechny se snesla jakási vějířovitá míra tepla,
snad až jakéhosi drogového povzbuzení.
Stěny tunelu se náhle podivně rozestoupily. 
Na posádku rázem pronikly hladivé paprsky 
prázdnoty.
V tomto povzbudivém okamžiku nuly, 
je začaly pozvolna jemně hladit nádory 
nového poznání.
 
Kolem se rozkmitaly podivné nárazové vlny, 
z nich nakonec vyklokotaly zpěvné trylky, 
šum plácajících se ptačích křídel a kolem 
se rozčeřila modrozelená hladina jezera. 
Nad hlavou se jim v nádherném, mrazivě 
tepelném svitu, zatřepetal zachromlý, 
v barvách duhy místy protesaný motýl.
"Jéžiši! To je ale podivná nádhera! 
Ta babočka má na tykadlech brusle! Jako
v pohádce!", překvapil sám sebe ten starší 
mlaďoch.
"Blbe, nekecej, a pádluj!", ozval se vlažně  
kymácejícím se člunem cizokrajné značky
Mustang, tápající chrapot převapené Moniky.
Tajemný ztroj, který zamorousanou kocábku 
nepřetržitě sunul k blýskavé skále, však stále
zarytě mlčel.
"Omlouvám se ti, sousede! Promiň mně
na věky -", vzlykla gotická diva a zašklebila se 
na svého velitele.
 
Prazvláštní galéra zamířila šišinkou 
po pravoboku k přístavu před rozlehlou,
nádhernými sochami nasycenou zahradou. 
Na jejím konci se vznešeně vypínala k nebi 
silueta euklypticky vznešené stavby.
Kdyby jenom macatě rozlehlé?!
Síla lokajů - kteří burcovali z malých zdymadel 
na koncích pádel - se proměnila na reverzně 
dynamický mód. 
Rudá kocábka měkce dosedla na cennými 
perskými tépichy vypolstrované molo.
 
Téměř okamžitě se čtveřice hostů zapletla 
do zvláštního klamu tónů. 
Ze všech stran na ně začaly doléhat mile 
chvástavé podněty, hladivě sopránové pištění - 
daly se mezi tím vším odhalit i další podbízivě 
srozumitelná basová brumenda. I nádherně
zapáchající, snad až nadvjemové průplety.  
Koktavé prskání, nebo táhlé fanfáry lesních 
rohů, píšťal i rachot všemocných, mrazících 
společenských soustav. To vše se rázovitě
hnětlo s okouzlujícími výlevy kanonád, patrně 
blízkých výstřelných baterií.
Bylo to nádherné přivítání!
 
Ale dřív, než se poslední ze skupinky stačil
dotknout nohou břehu, se pozadí výjevu - 
kouzelně lehkovzdušná konstrukce stavby -
zvedla, jako od napínavého očekávání
zbavený divadelní závěs. 
Partička, jako na povel, začala - snad
i očekávaně - tleskat.
 
(pokračování)
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 1 Kai 14. června 2021, 09:06
Mesje: Mesje,
děkuji L. za vyjádření.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 12. června 2021, 00:43
3 -
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 24. května 2021, 08:49
Emi: Emi,
zajímavá říkanka!
Díky za povzbuzení...
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 22. května 2021, 19:05
„V úterý den zavírací
Umrlci na rekreaci
Pijou pivo karban vzývaj
O rakev si nos utíraj
Flek! re! tuty! boty! kalhoty!“

Jdeme.:)
:D
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 21. května 2021, 08:36
Emi,
Díky.
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 19. května 2021, 22:12
3 Wow.:)
Uvolněné.:)
:D
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 6.3 bodů
  • 5 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 1 hodnocení neregistrovanými
  • 19. května 2021, 08:49
  • 358 zobrazení
  • 0 oblíbené