Ú T E R Ý - 2.část
Literatura > Vícedílné
Ú T E R Ý
2.kapitola
"Ty housátko! Prdnem to znova -", ušklíbl se
a mechanicky pohladil rukou klávesnici.
Mlaďoch pokýval hlavou: "Kdo umí, ten
prostě čumí".
"Di se vychcat, máš prostě lepší úhel!",
vyprskl ten starší mlaďoch.
"Dobrá - tak si střihnem, kdo začne teď,
vole!? ", rozhodl se smírem na chvíli
urovnat tento přátelský soutěžní blábol.
"Kámo, dáme si na chvilku pauzu. Slíbil sem
Xandře, že se objevíme u rakvičky."
A tak si nechali na židlích u herních monitorů
pomalované bundy, na stolcích rozlámané
krabičky od žvýkaček, zamávali tradičně
na barmana: "Venco, pohlídej nám to -" ,
a vyrazili.
Ovšem, že tady pro sebe měli i svůj
oddechový, sportovní čas.
V barové cukrárně, která byla hnedle za rohem,
se ani nemuseli moc rozhlížet.
Jejich stolek se dvěmi židlemi byl právě
romanticky obsazen. Hladili si tam
prstíky rybízci ve strakatých košilkách.
"Blbci!", neudržel se s úšklebem starší,
chmýřím ovousatělý pardál.
Nedal se ovšem jen tak odbýt. Když míjeli
svoje štamgastsky rezervovaná místa
s výhledem do rušné ulice, kopl do židle
růžolícího Romea, až se zatřásl i stolek.
Sklenice s vínem poskočily a láhev
s ozdobným ubrouskem, omotaným kolem
jejího hrdla, v několika vteřinách
rozkymáceně upadla přesně do mezírky
mezi vespod vykachlíčkovanou podlahu.
Romeo pohlédl na dívku, pak na střepy
na podlaze a rozvážně vstal. Pohladil si
řídce ochlupenou bradu a nenápadně
sevřel pěst.
"Promiň, strýko, brácha nemá zase dneska
svůj úhel!", pokusil se o omluvu mladší
z rozevlátých šišáků a chytil svýho
kámoše kolem ramen.
Romeo o krůček ustoupil. Jeho pohled se
rychle přesunul pro změnu na číšníka, který
se blížil od kavárenského barového pultu
s lopatkou, hadrem a vousatým smetáčkem.
Dívka si setřela krůpěje vína z obočí a plaše
se pokusila o úsměv.
"Co se šklebíš, ty špízo?!", vykřikl na ni i do
shrbených zad zametače pomyslný brácha.
Scénka začala vypadat, že neskoční asi moc
vzletně.
Bylo teprve kolem desáté, ale už se začal
zvedat příjemně mrazivý vítr.
Vzduchem se v přeludech vznášely drobounké
útržky čehosi chmýřivě zaběleného.
Před kavárnou se stačila ještě mírně pohupovat
metalízou osvěžená, ale pořádně čerstvým blátem
poznamenaná, staronová, rudolící sekanka.
Kola, jako válce silničního dusadla, byla obalena
v nánosech bahna. Zdálo se, že se snad navěky
právě nalepila k chodníku.
Pár chodců stačilo na poslední chvíli uskočit.
Otočili se, k snad jakoby čerstvě z pole vydrápnuté
mrkvi, a nejméně tři z nich si významně poklepali
na čelo.
"Tak drahá kára - a nemůže si ji nechat ani pořádně
vomýt?!", zabreptala si pod vousy starší dáma.
Vztekle si přitáhla za vodítko svýho jistě čistokrevnýho
lamradora: "Že, Kulísku!?"
Mladíci se právě vypotáceli ze dveří nasládle vonící
rakvičky. Tedy - elegantním nápisem ozdobeného
coffe-baru.
"Zavolejte na ně policii!", postupně se plnila
hysterickým pokřikem tramvajová zastávka,
vzdálená jen pár metrů od nich.
"Dupni na pedál!", vykřikl ten zarostlejší, když
oba přeskočili přes nízkou karoserii kabrioletu
na jeho zadní sedátka.
Zatahal řidičku za dlouhé, hnědozlaté vlasy.
"Pádluj, krávo!", otočil ji hlavu čelem k sobě
a oslintal ji její dlouhý nos. Její kolegyně se
začala řehtat, jako by ji právě vesele nakopla
nějaká poctivě telecí porno elastická báchorka.
Pádlovat, znamenalo - v tomto pojetí - že její
pravá noha prudce sešlápla plynový pedál
až na podlahu sporťáku.
Dívka mrkla do zpětného zrcátka.
Od zaprasených pneumatik se dokonce
zakouřilo, vyvalil se chuchvalec smradlavého
dýmu a červený mustang klikatě vyrazil.
Na křižovatce stačili ještě kupodivu chytit
červenou.
Policejní auto, které unaveně vyčkávalo
v postranní ulici na prvního dnešního hříšníka,
probudilo svoje majáčky.
"Zapínám fajáns", posteskl si nadstrážmistr
a připnul si bezpečnostní pás.
Rudý mustang byl však pochopitelně o dost
rychlejší, než jejich policajtská čtyřkolběžka.
(pokračování)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 6 bodů
- 3 komentářů
- 2 hodnocení
- 14. května 2021, 08:58
- 366 zobrazení
- 0 oblíbené
-
