
Vřelé objetí
v tanec múz se promění,
žhavé vzplanutí,
polibků rej a doteků šálení,
Bože, netrestej více nevinné,
že hříchům sláva volají,
z touhy oblázky poskládané,
s vášní na rtech usínají,
jeden k druhému se tisknou,
snad levotu v tom nehledáš,
když dva k sobě vášní tíhnou,
čertovinu v tom nenalézáš,
však ty víš mistře všehomíru,
že protivit se ti ani trochu nechtějí,
leč s tebou souznět ve smíru
touží ti dva, co se k sobě tak tulejí.