P O T L E S K - 2.část

 

 

 

 

 

 

P O T L E S K

  2.část

 

 

 

"Kdepak jsou ty dveře?", podivila se.

Nejprve ihned pomyslela na utajovaná, mohutně

titanovou drtí a pískem nadívaná vrata do bunkru,

kam ukrývala do bezpečí svoje mírně plodonosné,

vejcovité slepice před nájezdy místních pašeráků.

 

 

Jana otevřela oči.

Chvíli si dokonce myslela, že to byly její

opravdové oči.

Ne. Nebyly to její oči, nebyla to ani její

hlava -  a dokonce to, co v první chvíli

mimoděk předpokládala, že k ní patří -

nebylo ani její tělo.

Rozběhla se, ale narazila prudce do

tvrdé stěny.

Tma kolem ní se mírně rozsvítila.

Hvězdičky - a zase příval blýskavých

znamení. Z kotoučů se tříštily další

a další prskavé - jakoby jakési podivné

výzvy.

V jednu chvíli se jich vznášelo kolem ní

tak na desítky.

Upadla a začala zrychleně dýchat.

"Co se stalo!? Kde to jsem! Co se to,

ksakru, tady děje!?"

Oběma rukama si začala třít spánky.

Krev se jí postupně dostávala tam, kde

by měla dozajista být.

 

Mozek se pomaloučku roztáčel, jako

nějaký delší dobu vyřazený stroj.

"Tak jo", pronesla do elegantního ticha,

až se sama tohoto nečekaného zvuku

lekla.

Lehká ozvěna se v milisekundách váhavě

odrážela od zavlhlých stěn.

To ji ovšem povzbudilo.

Dodalo ji to - zatím, v této podivné situaci -

pocit, že na tento problém není tak docela

sama.

"Halóó!", a několikanásobné echo se k ní

valilo ze všech stran.

A přesně v tu chvíli si uvědomila poklidnost

své situace.

Podvědomě sepnula ruce a - kupodivu je

několikrát příblížila - prostě se ozval zvuk,

který mohl připomínat i třeba společensky

povzbudivý potlesk. Přistihla se, že naplno

vnímá ten blahodárný zvuk - a tak ještě

víc se opřela do dlaní. Tleskala a tleskala.

 

 

 

Vzpomněla si na poslední okamžiky, než

ztratila vědomí.

Nejprve, jakýsi nárůst tepla. Pak chlad.

Zářivé světlo. Co, zářivé!

Odzbrojující jas, který ji prudce povalil

na nárazově bleskovou cestu kamsi vzhůru.

Nebo naopak dolů?

A na konci už jen to povzbudivé plácání

dlaní o sebe.

A s notnou elegancí se kupodivu probudila

do slunečného rána.

Ostré paprsky pronikaly do pokoje přes

vánkem se vzdouvající okenní závěsy.

 

Když si zamkla pracovní stůl, podívala

se automaticky na hodinky. Bylo půl

deváté. Bože, ten den zase utekl!

Pokývala v rychlosti na Petru, která měla

dneska noční směnu, a tiše za sebou

přivřela dveře.

Výtah přišustil za šíleně dlouhou dobu.

Alespoň tak ji těch několik sekund připadalo.

Nastoupila do kabinky a chystala se rychle

zmáčknout tlačítko suterénu, kde se nacházely

parkovací garáže. A to v bočním, žlutými linkami

ohrazeném, bezpečnostním prostoru stání pro

zaměstnance.

Podívala se k prosvětlené kabině sekuritní

služby.

Jakoby jen na tento okamžik oba strážní od

rána čekali, uctivě se postavili do pozoru

a místo klasického zasalutování jen mírně

pozvedli svoje módně vytříbené čepičky.

A jako obvykle, jim na oplátku vyslala pozdrav -

pohlazující, vzdušný polibek na dobrou noc.

 

Nasedla do auta a prokličkovala k závoře.

Když opouštěla suterén areálu, usmála se.

Pohlédla do zpětného zrcátka nad čelním

sklem a upravila si vlasy, které se ji nějak

patrně nepozdávaly.

"Tak, pánové, ještě vám zbývá počkat si na

Petru, a můžete jít, vy statečné patrony, zase

až do rána chrápat", vzdychla při pomyšlení,

na co ti dva strážní mužíci ještě v životě

vlastně čekají.

 

Zastavila na křižovatce.

Proč ne?!

Těsně před jejím příjezdem se rozsvítila

zelená - ovšem motor jejího sporťáku ztichl.

Světla všude kolem také zablikala - a nakonec

v ten okamžik zhasla.

Že by vypadla nová elektrárna?

Hleděla na kužely reflektorů, které označovaly

předpokládaný směr jízdy. Ty zářily, jako obvykle.

Jasně! To bude ta pitomá tvůrkyně městského

elektrického napětí. Ale - proč nám všem zhasly

motory?

Pouliční osvětlení zablikalo.

 

Znovu se rozsvítilo zelené světlo semaforu,

a mžiknutím oka začaly poprskávat ve startovacím

režimu i zářivky na obou stranách chodníků.

Někteří méně trpěliví řidiči se neudrželi a - snad

v nenadálé radosti - začali bušit do spínačů

klaksonů.

Roztěkaná hudba rázem zaplavila celou ulici.

Zabzučely startéry a kolony se líně rozkymácely

přes příměstskou křižovatku.

 

 

(pokračování)