Kéž bych byl prvním
koho vezmeš do úst
ne jen pro chtíč
ale z hloubky duše
cestou domu
lampy umírají
srdce chřadne
byť neskomírá
paprsky touhy
červánky nahotou prosvítají
vytrhané vlasy
jizvy, rány, dnešky
symbiózy slin
pravdomluvnost zrcadel
chladnost duše vítězí
a s úsměvem uvadá
oči antagonistické
snad budou plakat
stiskni mě do dlaní
v ústech máš stejně
klubko mých slz.
Poznámka autora: Psáno ve stavu velmi silné opilosti.