OÁZA KIDNEY
Literatura > Vícedílné
OÁZA KIDNEY
1.část
Pokukovali jeden po druhém.
Macíš, neboli Gobzin, měl tvář pěkně
hladkou.
Asi se stačil řádně před brífingem přiholit.
Kytka se tvářila, jako obvykle - bojovně
neutrálně.
Bodo si nevědomky nenápadně masíroval
koleno a Grulík se asi dobře vyspal.
Katrína koukala do svého objemného
notesu a vyčkávavě občas zamrkala ke
dveřím.
Přesně před osmou se se zasyčením
otevřely.
Konečně se objevil terorista.
Rozmarně mu tak říkali, když nebyl
občas fyzicky přítomný mezi nimi.
Měl na sobě svěží overal, svěže lesklou
pleť, a tříštila z něj velice vkusná naděje.
Bohužel ho trošku hyzdila nafialovělá
boule se zarudlým středem - a povětší
tečkou, jako po vpichu pořádnou injekční
jehlou - pod prořídlou blond kšticí na levé
straně hlavy.
"Kdopak tě vysával? Že by se dali do díla
marťanští klofáci", zašeptala s povzdechem
Kytka.
Naštěstí ji neslyšel.
Než došel na své místo u stolu, párkrát
si pohladil bolístku ukazováčkem.
Když si uvědomil, že ho celý tým sleduje,
usmál se: "Malá nehoda při šití".
Posadil se a přejel odtažitým pohledem
celou společnost.
"Tak, jak je to s Ledvinou?", obrátil se
pátravě právě, kupodivu, na Kytku.
"Je na plášti a vstupuje do sapleze",
odpověděla a pozvedla k ústům plastový
kelímek.
"A výsledek?", pohlédl na Boda.
"Chromozómy, gracia nebo brisky, veliteli?"
"Vtipné -", upřísnil se přednosta, "ale všichni
víme, že briskosita - ta náleží pod objektívní
relaci, a než k ní dojde, tak přesuneme
ostatní elementy do schránek. No ne!?"
"Ano - prohlídneme to ještě jednou. Pro
jistotu", odpověděla Katrin a udělala si do
notesu krátkou poznámku.
Probírali i rezervní část expedice, spinózu
na vstupních panelech chlazení i výhled
na progresívně se zhoršující stav počasí.
JIstě - tak nějak to ve výsledku vypadalo,
než se všichni zvedli od stolu a zamířili
do svých pokojů, aby se připravili před
výstupem do terénu.
"Doufám, že mluvil o té levé pod bodem
dvě aáá. Ta je přece blíž", řekl Bodo a zvedl
tázavě obočí.
"Určitě. Jinak by se přehodil stav báze jeho
počáteční akce mydriasa?"
"Čeho, sestrobratře?", pohlédl na Kytku
Grulík.
"Ále nic. Ještě jednou to prohlídnem a pak
uvidíme, co na to velitel řekne.
"Co by říkal!? Pochválí nás za pečlivost.
Ostatní je přece na základně."
Tým byl připravený k výletu.
Celkem v něm bylo mimo diktátora pět
zbývajících členů.
A právě dnes je čekalo poměrně nelehké
potvrzení tolerance - tedy prověření
nedávno odhalených prosedlin, které se
nečekaně objevily zcela mimo předchozí
počítačové animaci při posledním satelitním
snímkování.
Laura, občas romanticky nazývaná Kytka,
se zabývala chemicko-biologickými složkami
výzkumu.
Byla to dívka, která na sebe příliš nedbala,
jak se říká v éterických příbězích.
Moc se totiž nestarala o svou vizáž.
Zato obuv, pracovní oděv a různá kladívka,
naběračky, kádinky, pinsety či misky,
mikroskopy nebo titanové jehlice měla
vždy v prvotřídním stavu.
Dezinfikovala je, drátkovala, omývala -
a to pravidelně i po běžných a ne příliš
zásadních procedurách před vstupy
či výstupy z terénu. A hlavně v laboratoři!
Ale, jak už to tak bývá, i ostatní parťáci
byli prostě jen obyčejní členové týmu -
seismolog, epigenetička, trošku koktavý
astrobiolog a poněkud nerudnější maník
se jménem Gobzin.
Ten se měl postarat o bezpečně důrazný
dohled nad průběhy expedičních prací.
Přesně podle rozpisu harmonogramu
vyrazili na sever ke kráteru Kidney.
Příšerně zatuchlý prach jim všude obtáčel
nejen vysoké boty.
Za každou šlápotou se ta chřadmá vůně na
okamžik vznášela, než se opět rozvalila i do
nerudného podloží.
(pokračování)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 3 bodů
- 1 komentářů
- 1 hodnocení
- 15. července 2020, 09:23
- 417 zobrazení
- 0 oblíbené
-
