Jde to Dobré Wow!

PADLÍ POVSTANOU - kapitola 2.

Literatura > Vícedílné
PADLÍ POVSTANOU
Kapitola druhá
 
 
 
 
Pohlédl pomalu vzhůru.
Pocit závrati ho ovšem přešel tak rychle, 
jako před chvíli začal.
 
K vrcholu komínu měl před sebou ještě 
tak stoupání kolem pěti metrů. Skoro
jako loni na Lomničák, pomyslel si.
Bože! 
Zavrávoral - sto metrů nad zemí!
Tak vysoko sem ještě po svých nikdy
na tovární komín nevystoupil.
Zahákl na žebřík další karabinku.  
V mysli mu v tu ránu zazněl ten náramný 
zvuk kovu narážejícího na příbuzné vlnové
délky.
„Pár metrů, vole!“, zašeptal povzbudivě.
 Napadlo ho, že je to s ním, jako v práci.
Už dávno přece věděl, proč ho potajmu 
hodnotí jako chytrolínovýho vzdělance. 
Prostě sem pro ně jen takovým pořád 
přepláceným ajťákem. 
A to navíc přímo v záři reflektorů!
Proč ne?!
Ať si lezou komu a kam ještě chtějí!  
Já sedím na své hnědé židli a vysávám 
monitor. 
Koukám si občas do okna, krmím rezavý 
veverky na římse. 
Poťukávám do klávesnice a šudlím si 
s myší.
"A taky si občas utřu nos do rukávu!",
vykřikl do hlubiny a pohlédl vzhůru na
vzdálené mráčky, které právě začínaly
obalovat sluneční kotouč.
 
 
Jiřík zbledl: "Támhle! Co je to tam za 
kominickýho lampócha? Hele, volové - 
no přeci támhle!", a křečovitě třásl rukou, 
která směřovala ke špici komínu.
"Co je to tam za sebevrahůňa!?", přikrčil se
a neuměle, podvědomě se pokřižoval.
 
Muži se otočili a zírali směrem, kam 
ukazovala Jirkova rozkymácená ruka.
"Padam, padam, padáám -", zanotoval 
nemístně Bohuš.
 
Copak Bohoušek! 
Byl to holt od narození tak nějak tíž zvladatelný
samorost. 
A taky tak zvaný bourací pomocář. 
Tedy pomocná ruka, která dělala na pracovištích
všechno možné. Prostě, co bylo právě třeba, 
aby ti nepomocní mohli v klidu nad prací třeba
i přemýšlet.
A taky, aby nějak uživil svoje hoby.
V nepracovním čase se zabýval chovem 
odporně chlupatých králíků, se kterými vytrvale 
objížděl všemožné výstavy a dokonce i různě 
populární mezinárodní soutěže.
"Nech toho, vole! To není žádná sranda! 
Co když spadne - a taky sa zabije sa -", 
zakoktal Karel, aby napodobil nešťastného
kamaráda. Usmál se a poplácal Bohuše 
po letitě odřené bezpečnostní helmě.
 
 
"A sme doma -", vydechl Dalibor. 
Napružil si svaly, aby se na žebříku zachytil 
o další příčku výš.
Žádný křesílko – pohyb je taky třeba, málem 
vykřikl do světa hluboko pod sebou.
Mám další hvězdičku! - pomyslel si, když 
konečně pořádně vydechl na drolícím se 
vrcholu.
Třel si necitlivé dlaně a pomaloučku se začal 
rozhlížet po okolním, nádherném výjevu široko 
daleko pod sebou.
Zaostřil zrak na skupinku lidí. Poté zahlédl 
dokonce i na náměstí před kostelem zastavující 
auto.
Pohlédl i na skupinku dělníků, kteří na něj
hleděli pod patou komína. 
Právě v tom okamžiku ho oslepila neprostupná
vlna světla.
Instiktivně křečovitě zavřel oči.
Ovanula ho vlna podivné tepelné záře.
Co to bylo? Snažil se vyhlédnout z naprosté
tmy. Ale slzami slepená víčka se ne a ne od
sebe odpoutat. Trvalo to jen okamžik, ale
připadalo mu to všechno jako věčnost.
 
Otevřel oči a rozhlédl se kolem. 
Pohled se zastavil na vzdáleném, protilehlém 
skalním masívu.
Pod horským návrším klouzalo do údolí několik 
koňských spřežení s návěsy poražených kmenů.
Dřevorubci pobíhali kolem, jako mravenci před 
bouří. 
Co!? Že by před blížící se záhubou!? 
Ne, ne! 
Hřebci se zmateně kolíbali před něčím zdaleka 
ještě obyčejnějším. 
Snad teprve před zrodem polámaných noh,
či popraskaných šlach? 
Hm, tak copak se to blíží?
Že by byl před lesními ranaři výplatní den? 
Nebo to bylo slizkým blátem pod koňskými 
kopyty?
 
 
Lezec zpozorněl, když v dáli zahlédl 
blížící se nafouknutou, šedočerně až 
temně hnědavě zelenou hmotu podivných 
přikrývek, která - na tu dálku, jak to vypadalo - 
před sebou tlačila čistou, blankytně modrou 
oblohu. 
Co se to tam, proboha, děje?! 
 
Pohroma se ovšem nedala zastavit.
Zavalily ho proudy prudkého chladu.
Pod mračny, které se pojednou vztyčily
nad jeho hlavou, se ve vírech třepetalo 
téměř vše, co bylo z blízkého okolí k mání.
Ta směs se protáčela sem a tam.
Okolní teplota vystoupala prudce vzhůru. 
Stoupala, klesala a zase vylétla téměř do
saunových rozměrů.
Padaly vytržené stromy, střechy některých
domů z městečka, těsně kolem něj se mihlo 
několik právě poletujících prasat - a sem tam -
zmítajících se krav. Ale i potlučené, rotující 
kolem své osy, i postřikové auto městských
očistných služeb.
A hned za tím vším se valil snad konec 
všemožně nápaditého života, napadlo jeho 
hroutící se vědomí.
Zachytil se křečovitě okraje komínu, aby ho 
drásavý poryv nárazového větru nesmetl 
s jeho vrcholku.
Ruce bohužel zatnul s tak nebývalou silou, 
až se rozpukané, historicky odleželé, 
šamotové cihly drceně rozlétly do nitra 
smršti, jako ve vichru popel z dýmajícího 
doutníku.
 
Kutálel se, okamžiky se vznášel, pak zas -
v kotrmelcích - padal kamsi do roztočeného
neznáma.
Jeho křeč v tom kulení povolovala a bleskově 
odpadávala, aby se zrodila další fáze oddajnosti.
Zavřel, už po několikátém mrknutí, oči.
Jeho váha se přenášela kupředu i dozadu, 
balancoval, nohama se snažil zapřít 
o vypadávající zrezivělá stupátka žebříku
pod sebou. A tak je hrnul k zemi, jako
lžíce bagru bouranou cihlovou stěnu .
Začal se v pádu děsivě vlnit, nafukovala 
se mu plandavě pootevřená ústa, když 
se snažil kamsi vykřikovat o marnou 
záchranu.
Při tomto děsivém záchvatu, a při živelné
touze o přežití, zatínal v pádu svoje drápy 
do právě se rozlétajících cihel, hroutících 
se zpevňujících okruží - snad i do nasládle
zapáchajících přívalů prachu i letitých nánosů 
kouřových pavučin.
 
Padal a padal. 
Řítil se v přemetech do bezedných hlubin.
Ocitl se v tom jeho světě tak docela sám 
a sám. Hlavou narážel do zbytků tříštícího 
se továrního komínu, do záblesků záchrany, 
do nárazů všeničícího tornáda a přívalových
vln.
Na konci této zběsilé cesty ho zavalily už jen
tuny neprodyšné hmoty.
 
 
(pokračování)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 15. června 2020, 08:35
Emi:
... děkuji.
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 10. června 2020, 22:19
3 :)
  • Kai Autor
    Kai
  • 3 bodů
  • 2 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 10. června 2020, 08:43
  • 287 zobrazení
  • 0 oblíbené