Pohled dolů

Příliš daleko od slov,

k činům téměř na dosah,

blízko, blizoučko,

přesto pořád tak nějak

sám sebou pohlcen,

Světem unaven,

lidmi často nepochopen,

bič střídá něžnost pohlazení,

i ten nebolestný strach

často zdá se být snově utopickým,

čajíčky, kávičky, občas pivo s rumem,

jen hudba, ta dobrá, tepe jistotou,

je jí nepřeberné množství,

příběhy z filmů, nových i starších,

do kterých se můžeš ponořit, vžít,

srdce jihne v dychtivém očekávání,

když hltáš je celým svým nitrem,

zakázaná slova honí se ti hlavou,

osudy z knih, co kdosi kdysi napsal,

stránky obracíš, leč oči se klíží,

to smrt se nemilosrdně blíží.