Jde to Dobré Wow!

K D O S I - 2.část

Literatura > Vícedílné
 
 
 
K D O S I
   2.část
 
 
 
Z tiché noci se začaly do místnosti vkrádat
čím dál záhadnější zvuky. Bylo to něco mezi
sotva slyšitelným bzučením a letmým 
praskáním uhlíků dřeva v dohasínajícím
krbu.
Po tapetované stěně naproti malému okénku
do zalesněné krajiny se mihl pramínek 
šedobílého světla.
Přelétl přímo z pravého rohu, pak se rychle
vrátil zpět. A zmizel. I sotva slyšitelný zvuk
ustal.
Muž, podřimující na lůžku přímo pod rozplynulou
zářivou čáranicí, se otočil ke stěně, zašmátral 
rukou po nočním stolku a podíval se na budík. 
Mlhavě světélkoval, zašlé rafičky ukazovaly 
na zhruba půl jednou.
Zakašlal a opět usnul.
 
Kdesi z dědiny pod kopcem téměř tradičně
zaštěkal pes, přidalo s k němu postupné 
bučení krav a téměř šílené kvílení kokrhavých 
kohoutů.
K rámusu se připojovaly další pazvuky -
šumění startujících motorů, troubení vozů
při výjezdech z garáží, sousedské hlasy budící 
se vesnice – a nakonec i téměř nekonečné
bimbání kostelních zvonců.
A stále dokola to nekonečné burácení snad
desítek místních psích smeček.
V jednom okamžiku se tak rámus promísil 
celou, do těchto chvil podřimující, vesnicí. 
 
V domcích po obou stranách silnice se 
postupně dál rozsvěcovala mihotavá světla.
Po chvíli se ale vše vrátilo do obyčejných,
normálních kolejí.
 
Dobytek i psi utichli. 
Část důchodců upadla opět do spravedlivého 
spánku. Nemálo jich však už odevzdaně 
cupitalo s ranní roznáškou do stájí či chlévů
za svými miláčky.  
 
Muž se otočil na druhou stranu. 
A i kdyby moc chtěl, stejně by na svoje 
oblíbené, narudle kýčovité tapety, nedohlédl. 
Pokud by byl vzhůru, tedy - pokud by 
nevyluzoval chraplavé skřeky, hleděl by nyní
jenom na olezlou, šedě bezvýraznou zeď.
Také by ho jistě zarazily krystalicky zářivé
mnohotvary, které se na obrysu jeho 
rozchloupané hlavy promaštěně odrážely 
samy do sebe, jako usínající výrony 
odplývajících sopečných erupcí.
 
Že by se mu zdál poněkud melancholický 
sen?
Žádná strašidla, žádné inkvizice, žádné 
šílené výstřely, ani tancovačky se smrtí 
o přežití. 
Jeho lůžko se, kdoví jak, protáhlo úzkým 
oknem a začalo se vznášet kolem usměvavých
bublinek, které se střídavě nafukovaly a nakonec
dovádivě praskaly. Některé přitom dokonce
i vyloudily třesk, jakoby právě trefil z kanónu
na cirkusovém popravišti láhev dětského sektu.
Proplétali se mezi různě výškově posazenými
shluky mraků - a země se prudce vzdalovala.
Z rozměrné návsi se zakrátko stala droboulinká 
pomlčka, z lánů polí se začaly probouzet jen
podařeně surrealisticky různobarevné čáranice. 
 
Nakonec se průchozí kaskáda otevřela. 
Ne do stran, ale vyjela elegantně ještě výš.
Před ní se objevily místy velice zdravě 
opálené ruce, do zelena povzbudivé tváře -
ale i známé, na první pohled, pocitově blízké
harmonické bytosti.
 
V prostoru se hýbalo, co tady mohlo. 
Celý obraz se vlnil, jakoby dýchal pohádkově
všerozměrnou svěžestí.
Některé pohledy byly zlatistě bronzové, 
mezi nimi proplouvaly i hladivě nadýchané.
Avšak i svítivě blankytné - do míry až téměř 
nedobytné.
 
"Panebože! Odkud já všechny ty obrazy 
znám?", pomyslel si - a v tom okamžiku 
se odrazil od účelného světa.
 
Kolem hrdla se mu začalo mastně vlnit
strupaté obinadlo.
Snažil se nadechnout.
 
(pokračování)
 
 
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 07. února 2020, 15:37
...inspirare
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 07. února 2020, 15:37
0.7 ...inspirare
  • Kai Autor
    Kai
  • 0.7 bodů
  • 2 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 07. února 2020, 08:41
  • 274 zobrazení
  • 0 oblíbené