K D O S I - 2.část
Literatura > Vícedílné
K D O S I
2.část
Z tiché noci se začaly do místnosti vkrádat
čím dál záhadnější zvuky. Bylo to něco mezi
sotva slyšitelným bzučením a letmým
praskáním uhlíků dřeva v dohasínajícím
krbu.
Po tapetované stěně naproti malému okénku
do zalesněné krajiny se mihl pramínek
šedobílého světla.
Přelétl přímo z pravého rohu, pak se rychle
vrátil zpět. A zmizel. I sotva slyšitelný zvuk
ustal.
Muž, podřimující na lůžku přímo pod rozplynulou
zářivou čáranicí, se otočil ke stěně, zašmátral
rukou po nočním stolku a podíval se na budík.
Mlhavě světélkoval, zašlé rafičky ukazovaly
na zhruba půl jednou.
Zakašlal a opět usnul.
Kdesi z dědiny pod kopcem téměř tradičně
zaštěkal pes, přidalo s k němu postupné
bučení krav a téměř šílené kvílení kokrhavých
kohoutů.
K rámusu se připojovaly další pazvuky -
šumění startujících motorů, troubení vozů
při výjezdech z garáží, sousedské hlasy budící
se vesnice – a nakonec i téměř nekonečné
bimbání kostelních zvonců.
A stále dokola to nekonečné burácení snad
desítek místních psích smeček.
V jednom okamžiku se tak rámus promísil
celou, do těchto chvil podřimující, vesnicí.
V domcích po obou stranách silnice se
postupně dál rozsvěcovala mihotavá světla.
Po chvíli se ale vše vrátilo do obyčejných,
normálních kolejí.
Dobytek i psi utichli.
Část důchodců upadla opět do spravedlivého
spánku. Nemálo jich však už odevzdaně
cupitalo s ranní roznáškou do stájí či chlévů
za svými miláčky.
Muž se otočil na druhou stranu.
A i kdyby moc chtěl, stejně by na svoje
oblíbené, narudle kýčovité tapety, nedohlédl.
Pokud by byl vzhůru, tedy - pokud by
nevyluzoval chraplavé skřeky, hleděl by nyní
jenom na olezlou, šedě bezvýraznou zeď.
Také by ho jistě zarazily krystalicky zářivé
mnohotvary, které se na obrysu jeho
rozchloupané hlavy promaštěně odrážely
samy do sebe, jako usínající výrony
odplývajících sopečných erupcí.
Že by se mu zdál poněkud melancholický
sen?
Žádná strašidla, žádné inkvizice, žádné
šílené výstřely, ani tancovačky se smrtí
o přežití.
Jeho lůžko se, kdoví jak, protáhlo úzkým
oknem a začalo se vznášet kolem usměvavých
bublinek, které se střídavě nafukovaly a nakonec
dovádivě praskaly. Některé přitom dokonce
i vyloudily třesk, jakoby právě trefil z kanónu
na cirkusovém popravišti láhev dětského sektu.
Proplétali se mezi různě výškově posazenými
shluky mraků - a země se prudce vzdalovala.
Z rozměrné návsi se zakrátko stala droboulinká
pomlčka, z lánů polí se začaly probouzet jen
podařeně surrealisticky různobarevné čáranice.
Nakonec se průchozí kaskáda otevřela.
Ne do stran, ale vyjela elegantně ještě výš.
Před ní se objevily místy velice zdravě
opálené ruce, do zelena povzbudivé tváře -
ale i známé, na první pohled, pocitově blízké
harmonické bytosti.
V prostoru se hýbalo, co tady mohlo.
Celý obraz se vlnil, jakoby dýchal pohádkově
všerozměrnou svěžestí.
Některé pohledy byly zlatistě bronzové,
mezi nimi proplouvaly i hladivě nadýchané.
Avšak i svítivě blankytné - do míry až téměř
nedobytné.
"Panebože! Odkud já všechny ty obrazy
znám?", pomyslel si - a v tom okamžiku
se odrazil od účelného světa.
Kolem hrdla se mu začalo mastně vlnit
strupaté obinadlo.
Snažil se nadechnout.
(pokračování)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0.7 bodů
- 2 komentářů
- 1 hodnocení
- 07. února 2020, 08:41
- 428 zobrazení
- 0 oblíbené
-
