Jde to Dobré Wow!

Mé studené ruce

Literatura > Text písně / Úvaha / Poezie

 ‎30. ‎října ‎2019

 

Mé studené ruce

 

Kdyby tak mráz zabíjel
sotva bych rozepla kabát
Kdyby tak vzpomínka zalila mé oči černotou
sotva by se mi vybavila tvá tvář
tak zlehka usmívající se s podmanivou ochotou
s rozhozenými vlasy v peřinách
v tak ojedinělých líniích 
 
Kdyby tak přivonění k růži 
navždy uspalo mou mysl
Tys však neuronila jsi ani jedinkrát
alespoň kapku z mračen mé bolesti
Tobě řinuly se slzy jako vodopády
pro dávnou minulost
kterou jsi dřímala v srdci více než mě
A já před tebou pokořená
A já před tebou jako spráskaný pes
 
Každý krok kéžby mne pomalu ztrácel
Jako tobě každý den jsem věnovala kousek srdce svého
Jako tobě jsem postupně věnovala svou existenci
Tys loučila se s minulostí dávnou
a přitom se pouštěla i mě
Kdo by nevěděl že z těchto věcí lidské kroky
rády míří do kaluží 
Jako bych nevěděla, že mé kroky do nich zase šlápnou
 
Mé ruce jako most přes sypký písek
který se propadá nitrem pouště
kde nic nezbylo
Mé ruce jako most po kterém ses prošla
s nebývalou tajemností v očích
s odosobněným výrazem v tváři
s okázalou nic neprozrazující elegancí
Most po kterém ses prošla
a stálo tě to jedno ztracené kafé s lolitou
a stálo tě to jeden hráčský večer
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 27. ledna 2020, 08:55
2 -
  • Camay Autor
    Camay
  • 2 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 24. ledna 2020, 10:38
  • 100 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz