Jde to Dobré Wow!

Nevermore

Literatura > Povídka

Mráz. Krajina vánočních čajů. Vůně uschlých slupek pomerančů. „Kdo chce vidět, musí nejdříve oplývat slepotou.“ říkávala Ella.
Tuším, že jsem ji zpočátku neviděl. To až pak. Postupem času se mé víčko zvedlo a otevřelo. Už ani nevím, jaký to byl den. Už ani nevím, jaký to byl měsíc. Staré opotřebované housle vrzaly tklivou píseň, jako když Havran skřehotá to své – „nevermore“. Přetrhla se struna a melodie se naráz zvrtla v podivnou vyluzující kakofonii.

Na kamnech vřela voda. V krbu praskala polínka. Okno bylo dokořán. A já nepřestával hrát to klidné a ponuré preludium. Byl podvečer. Lidé se vraceli z práce do svých teplých obydlí, kde na ně už čekala rodina. Sešli se navečer, aby se zase ráno mohli rozejít. Odchody a návraty. Takový byl svět. Poskládaný z červených korálků, a ty se znenadání rozsypaly.
Ztracené korálky. Ztracené domovy. Ztracená města.

Krajina vánočních čajů voněla všemi druhy ovoce a bylinek: jablko, skořice, máta, šalvěj, šípek…a mnoho dalšího. Odstavil jsem vodu na kamnech a zalil si vánoční čaj.
Popíjel jsem lahodný nektar z přírody, když se náhle objevila. Voněla vínem - červeným, to já poznám. Chtěl jsem se s ní přivítat, ale když se ruka dotkla onoho zjevení, obraz se rozplynul. Uchopil jsem tedy zpátky smyčec a začal hrát i bez té jedné struny. Jak duchaplná improvizace.
Zjevila se znovu, tentokrát u krbu. To už jsem ale tušil, že ji vábí zvuk mých houslí. Stvořila ji hudba. Zvuk. Vibrace a jemné chvění strun.
Věděl jsem, že nesmím přestat hrát, jinak by odešla.
Té noci mi praskly všechny struny.  Té noci jsem stvořil nepolapitelnou sílu. Anděla zvuku.
Když už i poslední struna na krásno rupla, položil jsem smyčec a přešel k Elle. Žádný dotek. Ani náznak doteku. Jen zaměřená pozornost. A mráz.
Zapomněl jsem zavřít okno. Stáli jsme tam tak proti sobě a nemohli se hnout. Ona, protože byla jen přeludem a vibrací v mé hlavě. A já?
To ráno našli mé tělo obalené mrazem. Stál jsem tam jako socha přímo u krbu, ve kterém již nehořela žádná polínka.
Kdosi zavřel okno.
Kdosi vzal mé housle a položil je dovnitř.
Oheň.
Přelud zmizel. I socha. I housle.
Prach pomalu usedal na dno a kdosi zakrákoral: „nevermore“.

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 05. února 2020, 08:46
3 -
FERRIS
kvalita komentáře: 0 FERRIS 21. ledna 2020, 09:47
3 -
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 12. ledna 2020, 20:17
3 -
  • Papavasiliu Autor
    Papavasiliu
  • 9 bodů
  • 2 komentářů
  • 3 hodnocení
  • 11. ledna 2020, 19:51
  • 111 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz