Sportovní zážitky ze závodů III.: Piatlony

Motto: „Nechceme přilákat sportovce k alkoholu, ale alkoholiky ke sportu.“ Přátelé piva

V České republice nejsou zatím naštěstí pravidla pivních běhů sjednocena, a proto je možné se setkat s různými pravidly spojenými s popíjením piva od dvou do osmi piv nebo o různé vzdálenosti od 1 míle do 11 nebo dokonce 25 kilometrů. Nejčastější formou v tuzemsku jsou zejména pivní závody na vzdálenost zhruba kolem 10 kilometrů (čtvrtmaratony), orientačně pivní běhy nebo Pražská relativní desítka zohledňující váhu, věk a počet vypitých piv závodníků.

Zatímco v anglicky mluvících zemích se běhají pivní míle, tak v německy mluvících Bierathlon nebo Kastenlauf. Pivní míle se v USA a Kanadě běhají na oválech a obsah piva musí mít minimální objem 12 oz (355 ml) s alkoholem alespoň 5 procent. Podle německých pravidel dva pivní závodníci mezi sebou nosí basu s 20 kousky (0,5 litru) nebo 24 kousky (0,33 litru) piv s obsahem alkoholu přibližně kolem 5 procent, které postupně vypijí na trati o vzdálenosti 6 kilometrů.

Slavkovská pivní pípa

Slavkovská pivní pípa je nejstarším pivním závodem s dlouholetou tradicí konaným na území České republiky. Vůbec poprvé se konal v září 1974 a od té doby se pořádá každou první zářijovou sobotu v hospodě „Na Špitálce,“ která slouží jako start a zároveň i cíl závodu. Trať je řádně vyznačena orientačními šipkami (otočné body bystrými směrovníky), měří zhruba kolem 11 kilometrů a vede mezi Křenovicemi a Slavkovem u Brna.

Tento pivní závod má dokonce svá pravidla: Na trati pro běžce platí antifekální pravidlo podle kterého je možné se piva ze svého těla zbavit až za cedulí označující konec vesnice. Třeba varianta „Sprint“ závodníkům stanoví vypít minimálně 4 piva za celý závod. Vytrvalci mohou naopak bojovat o titul „Nejvíce vypitých piv během závodu.“ Na každé zastávce je nutné vypít alespoň jedno půllitrové pivo a nezapomenout si nechat pivní tácek označit razítkem.

První polovina čtvrtmaratonu

U výčepu zaplatím startovné a na krk si zavěšuju pivní tácek se startovním číslem 41. Stoly před hospodou se začínají prohýbat pod čerstvě natočenými půllitry, které na základě vyplněné prezenční listiny běžcům postupně přináší obsluha. Protože se počasí vydařilo, tak závodu se účastní zhruba 150 lidí. Pořadatel všechny přítomné žádá, aby tato připravená piva nepili do doby, než dojde k zahájení závodu.

Zazněl výstřel, takže do sebe házím pivo na ex a vybíhám po startovní rovince směrem do nedalekých Křenovic. Když směrem do obce vybíhám kopec, tak po pravé straně se nachází zbytky bývalé šibenice. Těmto místům se obvykle říkává „Spravedlnost,“ protože se zde v minulosti konaly veřejné popravy osob z celého slavkovského panství. K dalším zajímavostem patří farní kostel svatého Vavřince a socha Jana Nepomuckého.

Křenovický kopec je překonán a při seběhu do obce přebíhám koleje v blízkosti Dolního nádraží (Vlářská dráha) se nachází restaurace U Františka, kde si nezapomenou vyzvednout druhé pivo včetně razítka do pivního tácku. Vyhýbám se Hornímu nádraží trať směr Brno – Přerov) a probíhám směrem do obce Hrušky, což tedy znamená, že jsem zhruba v polovině závodu. Jenomže zjišťuju, že budu po celou dobu na suchu, protože v tomto místě není povinná zastávka pro pivo.

Druhá polovina čtvrtmaratonu

V obci Hrušky se nachází zajímavě vypadající moderní kaple Panny Marie Sněžné a zhruba 5 kilometrů od obce leží památník padlých v napoleonských válkách, tzv. Mohyla míru. V obci si nelze nevšimnout Dolního a Horního rybníku, kde se každý rok koná neckyáda, což je závod v netradičných plavidlech (hipísácké plavidlo s lopatami, posádka Dědečka Hříbečka, Mrazíkova chaloupka na kuří nožce) a závod trakačů na lávce.

Vesnici opouštím kolem mostečku přes potok Rakovec (pramenící 3 kilometry od Jedovnic a přitékajícího do Litavy) a běžím do obce Vážany nad Litavou (původně Linhartské Vážany). Zahlédnu farní kostel svatého Bartoloměje a naproti začínám sebíhat do pohostinství Lidový dům, kde si vychutnávám svoje třetí pivo a po jeho rychlém vypití dostávám razítko na pivní tácek. Obec raději poté opouštím kvůli zablácené polní cestě po mostečku přes hluboké údolí Vážanského žlebu a vracím se nazpátky do města Slavkova.

Ve Slavkově u Brna na autobusovém nádraží absolvuju poslední zastávku na pivo, které sice vypiju docela rychle, ale bohužel už na několikrát. Dva závodníci za mnou toho využijí, pivo vychlastají najednou, takže na posledních 800 metrech do cíle závodu mě předbíhá. Zrovna do kopce necelých 200 metrů se přede mnou zastavuje štíhlá dívka a začíná u kontejnerů nenápadně zvracet. Do cíle „Na Špitálce“ tedy dobíhám s časem 1 hodina a 3 minuty a objednávám si další pivo.

Pivní míle

V tomto typu závodu si člověk sáhne na běžecké a zároveň i na pivní dno, protože intenzivní běh znesnadňuje pití piva a vypitá piva zase naopak znesnadňují samotný běh. Podle pravidel beermile.com je nutné zaběhnout 4 kola (okruhy o vzdálenosti 400 metrů) na 1600 metrů a vypít 4 piva (s objemem nejméně 355 mililitrů a obsahem 5 procent alkoholu). Pivo se musí vypít před začátkem každého běžeckého kola v předchodové oblasti (zóna 10 metrů před startovní resp. cílovou čárou). Kdo se při závodě pozvrací, musí absolvovat trestné kolo navíc.

V picí zóně jsou piva připravena přímo na stolech. Každý účastník na startu dostane 4 piva, tři si postaví do své části stolu, ohraničené a označené jeho startovním číslem (kdo si vezme pivo z jiné řady, bude diskvalifikován). Jedno pivo si závodník nechá v rukou a jde s ním na startovní čáru a při výstřelu si ho otevře a začíná pít. Na pití piva je vymezena zóna 10 metrů – od startovní čáry pod nafukovaníc branou po cílovou čáru, na které stojí koše na prázdné lahve.

Před startem si nasazuju startovní číslo na záda, abych si ho náhodou při běhu nepozvracel. Vyzvedávám si pivo a hlavně otvírák, který mám u sebe po celou dobu závodu. Po výstřelu rychle klopím lahvové pivo, které mi natolik zapění v hrdle, že mám pocit, jako kdyby mi to chtělo rozervat jícen. Dobíhám po 400 metrech ke stolku a z čísla 121 seberu další pivo, které raději tentokrát piju pomaleji, aby nezapěnilo.

Dobíhám 800 metrů a seberu třetí pivo, které po vypití rychle odhazuju do koše. Žaludek začíná stávkovat a běh po tomto pivu začíná připomínat rychlochůzi. Dobíhám 1200 metrů a seberu 4 pivo, které mi moc neleze do žaludku, takže už ho neklopím, ale popíjím jako někde na baru a pročítám si pravidla: „na afterparty se nehajluje, nesahá na zadek a nekouří uvnitř. Pořadatelé všem účastníkům děkují za to, že na afterparty nehajlují, nesahájí na zadek a nekouří uvnitř.“ Z posledních sil dobíhám do cíle s časem kolem 11 minut a zvracím až za běžeckým oválem, takže nemusím absolvovat trestné kolo navíc.

Světový rekordman v pivní mílí zvládla 1600 metrů běhu a 4 piva za 4:33 minut (český rekord 5:43). Ale protože běžný člověk nevypije za 5 minut 4 piva ani nezaběhně 1600 metrů za stejnou dobu, tak za úspěšný časový výsledek závodu se pokládá výsledek pod 10 minut. Proto je vhodná volba taktiky, kdy se úvodní okruh napálí na 90 procent úsilí a ostatní okruhy se začnou pálit jen na 70 procent úsilí. Zhruba 50 metrů před každou pivní zastávkou bude nutné zvolnit a zklidnit dech před pitím piva.

Pražská relativní desítka

Účelem Pražské Relativní Desítky (P. R. D.) je na přesně měřené trati 10 000 metrů lesní cesty lesoparku absolvovat běžecký závod, kde si na 4 okruzích může závodník zlepšit svůj čas vypitím piva. Za každý půllitr se od výsledného času odečítají 3 minuty. Maximálně se mohou vypít 4 půllitry za závod (tedy 1 pivo za každý okruh). Závod rovněž zahrnuje i doprovodné akce jako například šipky, tipovací soutěž nebo dětský běh.

Po doběhu do cíle je navíc výsledný čas běžců zredukován na ideální běžeckou váhu a věkovou kategorii na tzv. Ideal, což umožňuje bojovat o stupně vítězů i běžcům vyšších věkových a váhových kategorií (např. čas vydělen váhou x 70). Vážení všech účastníků se provádí po doběhu s vypitými pivy v břiše. Vedle absolutního pořadí se tedy vyhlašuje i relativní, kdy většinou vyhrává, nejrychlejší, nejtěžší nebo nejstarší opilec.

Bude doplněno... pivními závody.... v průběhu roku.