B I G B E A T
Literatura > Povídka
B I G B E A T
Téměř celý, místy zvídavý člověk, se mohl
s odstupem, třeba jen mlhavě, zamyslet nad
počinem akce, která se uskutečnila před
věšteckým časem, už podruhé, v jednom,
jinak zanedbatelném městečku kdesi
na podivné části zanedbatelné oblasti planety.
A právě to bylo tím, co nás lákalo k extatickému,
blahobytnému posouzení.
Zcela záměrně jsme se mísili kolem této
nalezené a tak zvaně vykřičené části objektu,
my oba - společně - já i bytost po mé pravici.
Ne, nebylo to ani například ve známé Praque,
ani třeba v úledí vzniku magnetických vln -
tedy kdesi na okraji - ani na satelitní Venuši.
Jak se bytost vzdálila pohledem z očního
monitoru a vztyčila třetí palec - zjistil jsem,
že si nepřál ani historický zaevropský kaňon,
ba ani jakési pseudotopy proslulých Ivančic -
ale chtěl se ocitnout, v jinak seveřany nedobytném
souskalí, kterému se říkalo Brno.
Copak to tak nesmírně zanedbatelného mohlo
asi být, můžete se sami sebe zeptat?
No, vidíte!
Odpověď vlastně ani vůbec nestojí za to,
aby se na toto nevšedně primitivní téma
nějak plíživě odpovídalo.
Ale budiž!
Je třináctého, nabalzovaného roku 2019
a právě jejich sobota.
Ten den se tu zrovna odbýval jakýsi křest
knížky, která měla mít ve svém zosobnění
další dvě pokračování.
"Jaká to krása!", pomysleli jsme si pošourkem
oba.
"Vytrvalost, to je jistě strašná vlastnost!"
Pro ty, kteří souslednost méně chápou, jako je
třeba kabaruid, to znamená, že celé souhrnné dílo
by měla být patrně jakási trilogie.
Tak jsme se v tomto předváděcím sálu, posadili
do stotřicáté řady.
Ale, vzhledem k třeskutému šumu v převelikém
prostoru, jsme nezaslechli, z asi dvou hodin
řečeného programu, vlastně vůbec nic.
Dokonce ani snad konkrétnější zvuky střídajících
se dobově doprovodných kapel.
Byli jsme oba v příjemně pozemském šoku.
Když jsme se vypouštěli z areálu, ohlédli
jsme se - a co čert nechtěl - visel hned
vedle vstupních vrat obrovský barevný plakát:
BIG BEAT!
"To snad chodila ještě žula do jeslí?",
zamávala posmutněle ta bytost jazykem?
Byla to zase jedna naše milá exkurze
v muzeu minulých neopeřenců.
"Neuvěřitelné, co se nám to všechno
podařilo", pohleděla bytost kamsi do
neurčita.
A tak jsme se vrátili k našemu chemickému
jádru.
A všeobecná laskavost byla zase jako nová.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 3 bodů
- 1 komentářů
- 1 hodnocení
- 21. října 2019, 08:59
- 496 zobrazení
- 0 oblíbené
-
