FATA-MORGÁNA Klid v duši

FATA-MORGÁNA

Klid v duši

Sálem to zabublalo, jako šumákem obohacená
minerálka.

Ozvaly se výkřiky ze všech stran.
"Muška - ta potvora! Mám jich v chlívě plno -",
ozvala se paní, která seděla přes dvě sedátka
od Aničky.
Pohlédla na svoji ruku a mrštně se ohnala
po čemsi, co ji patrně zasvědilo na předloktí.

Sezení bylo ukončeno a lidé se začali
rozcházet do blízkého restauračního
zařízení, do kavárny hned vedla sálu
nebo do svých zabydlených domovů.
"To byl teda zase paskvil!", ulevil si starší
pán s věčně přilepeným kloboukem na hlavě.

Nad přes dvacet kilometrů vzdáleným
velkoměstem zatím jen mírně poprchávalo.
Informovaní lidé ovšem z televizních zpráv věděli,
že se má nad celým krajem vznášet obloha bez
mráčků, plná zářících hvězd.
Ulicemi začali, i v tom nečasu, prolétávat pod
úrovní střech i ojedinělí netopýři, kteří občas
vkusně zaskřípali hlasivkami i mlsnými čelistmi.
Do akcí také roztroušeně zamířily různě hladové
kočky, plížily se v tichosti po střešních křidlicích,
některé se také jen s křečovitě toužebným štkaním
zaměřily na přivábení partnera k nezávaznému
rozptýlení.

Když by vás na konečné stanici metra vystrkal
chomáč spolucestujících z vagónu, museli
byste urazit ještě hezký kus cesty, než by vás
pohltila malá chatová kolonie.

Byla téměř ukrytá pod mohutnými korunami
vzrostlých stromů, uprostřed všebytných keřů
a klikaté říčky, která právě v tento téměř noční
poločas ožívala dobře slyšitelným rytmem
probublávající rázovitosti.

Zaskřípala branka a po chvíli se tiše otevřely
i dveře udržovaného domku, zasazeného
mezi záhonky květin a gastronomicky užitkovou
část zahrádky.
Na první pohled se úplně vymykala představám
o stylové chatce v takovém prostředí.

Zdravotní asistent, tedy takový jakoby pomocný
nemocniční druh, se vracel po obvyklém, náročném
dnu, plném oddechu na kávu a asistencí při léčbě
pacientů, do svého odpočinkového hradu, do říše -
jak on často říkal - do mého království poznání.

Svlékl si světle zelenomodrou pláštěnku, zašel
do koupelny a pečlivě si omyl svoje neobvykle
pružně vyhlížející ruce.
Krátce nahlédl do jakési otevřené, historicky
objemné relikvie - mohlo se zdát, že snad
zaručeně i ručně psané - a začal si nevědomky
hladit svůj pečlivě udržovaný knír.
Dřevěné - příjemná součást dědictví po velice
majetkem obdařených předcích - a částečně
i italským mramorem vykládané pendlovky na
stěně - zarachotily.
Z kulatého okna na jejich průčelí vykoukla
napodobenina olysalé lebky koně, věkem
vyladěné do velice okoralých tvarů. Mohl to
být klidně třeba šakal, hyena nebo kdoví jaký
jiný, třeba i létající mrchožrout.

Zdravotník vstal, odfoukl pomyslný prach na stole,
a zamířil ke dveřím do sklepních prostor.
Rozsvítil a opatrně sestupoval po desítkách
dřevěných schodů do hlubiny domu.
Po chvíli se zastavil a vytáhl z kapsy svazek
klíčů.

Místnost podzemní garáže, jak byla původně
zamýšlena, dnes vypadala poněkud jinak.
U výjezdu z tohoto členitého prostoru byl
zaparkován černý pick-up, který mládenci
sloužil i jako takový převozník nevyužitelného
odpadu. Ve zbylé části místnosti ale místo
umaštěných stolů, hromady šroubováků,
maticových klíčů, kladívek a dóziček na různé
druhy olejů, byl zbytek tvrdě oddělen průhlednou,
igelitovou plachtou. Tento minisálek vyhlížel až
pedantsky strohou čistotou.
Vedle sady mikroskopů a regálů přeplněných
podivnými zkumavkami či různě velikými
a zakřivenými skleněnými výtvory, ležely
na podlaze v řadě pěkně vedle sebe dva
mrazící pulty. Někdo si s jejich úpravami dal
jistě značnou práci.
Místo uzavíracích poklopů, byly vybaveny
průhlednou, patrně plexisklovou deskou.

Mladík se naklonil nad první z nich a oči mu
zajiskřily.
"Vy moje malinkatá, hladová prasátka", vypadlo
mu z našpulených úst, "zobejte, zobejte!",
zaťukal na mírně podrásané, ale přesto stále
průhledné vršky mrazícího boxu.
Krysy v ten okamžik zanechaly posledních
bojů o zbytky rozkládajícího se lidského těla
a s úlekem vzhlédly vzhůru.
"Brzičko bude po hodech, vy moji brunclíci!",
usmál se na ně.

Uplynul stejně náročný pracovní týden.

Zaskřípala branka a po chvíli se tiše otevřely
i dveře udržovaného domku, zasazeného
mezi záhonky květin a gastronomicky užitkovou
část zahrádky.
Zdravotní asistent, tedy takový jakoby pomocný
nemocniční druh, prošel místností a tradičně
si umyl obličej i gumově vyhlížející ruce.
Otevřel starobylou skříň a vybral si z ní právě
ten nejoblíbenější prapradědečkův, do ponura
laděný, mírně moli obhryzaný tmavomodrý
smoking.
Kolem krku si omotal vzorovanou, stříbřitě
pruhovanou, červenou kravatu.

Na svátečně prostřeném stole, který si pečlivě
naaranžoval už před dvěma dny, zapálil několik
voňavých svíček a otočil spínačem trouby na
stoosmdesát stupňů.
Z lednice vytáhl pekáč se svazky v česneku
a soli s rozmarýnem a tymiánem naložených
malinkatých brunclíků - jak těmto odporným
potkanům občas něžně říkával, a zapálil si
voňavý, kropenatý a nekonečně obtloustý
doutník.

Posadil se do rozložitého, koženého křesla,
pohladil pohledem na stole připravené talíře,
stříbrný příbor i zlatou misku, která byla až
po okraj naplněna těžce rudou tekutinou,
patrně na oplachování potřísněných prstů,
a zavřel na chvíli zasněně oči.

Zakrátko místností zavoněla snůška pohody,
pečeného masa, mlaskavého hodování -
a nakonec i a příjemného podvečerního
rozjímání.

Pro přidání komentáře se přihlaste.

Autor
Kai
3 bodů
1 komentářů
1 hodnocení
14. října 2019, 09:34
538 zobrazení
0 oblíbené