Portrét
Literatura > Báseň v próze / Jiné / Poezie
1.8.2019
Němá kráčím do budoucnosti
vzaty slova z úst
a otevřeny do kořán
Nemám nic, jen napínám hruď
Už mlčky nesu si mnoho bolesti
Třeba dnes
kolébaje při cestách
jako voda v míse
Jako pravé a levé oko
je mé srdce a půst po úsměvu
Korálky trousím potají
Padají kam se jim chce
Poskakují
potají
Mi na spodním rtu
ulpívají
Jako jste mě kdysi házely do peřin
Mlčky, porážena skutečností
Třeba dnes
před usnutím v posteli
v polospánku kutálejí po polštáři
Mezi snem kde Tě střetávám a osamělostí
dnem za dnem plynoucí
Důraz pravidelnosti
dunění
všech ryků a vřav velkoměsta
Vláčí se melodie
jako poustevník po čtyřech
pouští
po rozpálené ulici
i houštím v arboretu
Ty neslyšíš ozvěny nocí
Ani nevidíš světla šalin
jak protínají déšť tmou
Jak každou kapku hltají
A osvěcují jejich přítomnost
jako mou postavu
odněkud z čista jasna vzatou
Ty přistižené kapky
jako Tvé polibky
a mé oči zahlceny pravdou
Tvé polibky
nejspíš tak lehko k mání
beskurychle zaprodané
A jak s nimi lacině nakládáš?!
Vaše spotřební city
Vaše slova s minimální trvanlivostí
jsou jako čerstvé mléko
rychle se kazí a mění v břečku
V detailu tváře
těžko polykám
Nemám nic, jen rozpínám nozdry
a tají se mi dech
Topím slova
v hořkosladkých dnech
v hořkosladkých vzpomínkách
na Tebe
a tvou zradu
Na vás
a vaše zrady
Nesu si s sebou mnoho bolesti
ze všech mých krátkých životů
kde jsem pokaždé nechala velký kus sebe sama
Tuto bolest, která si lebedí
v mém tupém výrazu do prázdna
V mém rovném úsměvu
jako je ten Tvůj
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Camay- 5 bodů
- 1 komentářů
- 2 hodnocení
- 04. srpna 2019, 15:14
- 580 zobrazení
- 0 oblíbené
-
