P U C A L Í K - 2.část
Literatura > Vícedílné
P U C A L Í K
2.část
Podsaditý muž, kterému se žoviálně mezi žáky
také říkalo Papá, pohlédl do zpětného zrcátka
a přihladil si notně prořídlé vlasy kolem
odstávajících uší.
"Připoutáme se", prohodil ledabyle.
Slečna si pomaloučku prohlédla volant.
Přejela pohledem po přístrojové desce,
nakonec se zahleděla i na své pružně se
zvedající poprsí a mírně se začervenala.
"Kde sou ta obínadla, pane vedoucí?"
"Máš je po levé ruce."
Zámek cvakl, motor byl nastartován.
"Tak - a teď si pěkně s rozvahou zařadíme
první rychlostní stupěň", poradil instruktor.
Dívka zašátrala pravicí a -
"Alenko!", už se přestal ovládat, "to je ruční
brzda", zvýšil důraz na každé písmenko
a otcovsky se pokusil o pokroucený úsměv.
"Promiňte, šéfe, už sem se probudila", mrkla
na něj.
Nakonec úspěšně vyrazili.
Projeli na zelenou přes dvě křižovatky, dali se
doprava přes pohledný, kamenný most, míjeli
prozelenale jarní park a majestátní budovu
místní knihovny.
Rozdováděné děti právě cupitaly do škol, ti starší
do základek či vyšších vzdělávacích zařízení.
Také potkali několik popelářských vozů, které -
tak, jako každé pondělí - statečně objížděly střed
města, aby za peníze ostatních občanů poklidily
bordel, co někteří rozhazovační - říkejme jim třeba
jastýlci, naházeli kolem odpadkových košů, po
chodnících i průchodech mezi domy - dnes ale
byl navíc mimořádný den, neboť ve sportovním
areálu právě předešlé noci dozněla poslední
festivalová píseň - Sláva nám!
Pak se ovšem strhlo to pravé nadšení! A nadšenci
se rozploužili za brány stadionu.
Davy napružených návštěvníků se vrhli do děje, aby
důsledně naplnili, o čem si předtím tak dramaticky
zazpívali.
Vzduchem létaly popelnice, vychlastané obaly
od pivních konzerv, přetrhané spodní prádlo, zpětná
zrcádka i ulámané antény nešťastných automobilistů -
a nakonec také prosebně syčela i jejich rozřezaná
kola.
Lexus s ceduličkou autoškoly na střeše zastavil
na odstavném parkovišti. Sice trošku natvrdo,
ale jakmile se usadily chuchvalce prachu, bylo
patrné, že poctivě.
"Uf, a je to, že?", vzdychla Alenka.
"Dneska to bylo o poznání lepší", poznamenal
učitel a zapsal si jakýsi nevšední klikyhák do notýsku.
"Tak co teď?", pohlédl na mladistvou žákyni.
"Václave, tak si to dáme. No ne?", hrábla zpocenou
dlaní do kabelky a vytáhla láhev, která byla příliš
placatá, příliš lákavá a nadmíru nedopitá.
"To bysme ale neměli."
"Neměli - proč ne? Dál budeš řídit ty - tebe tady
nikdo stavět nebude", pohlédla na vyšisovaného
dědulu dívka.
"Dobře, ale otoč to potom do protisměru, ať ti
můžu v deníčku připsat čárečku", usmál se napjatě.
Hodiny se nezastavily a tak se blížila nakonec
i devátá.
Dopitá půllitrová láhev byla vyhozená do keřů,
motor opět nastartován a Alenka ledabyle zařadila.
Auto prudce couvlo a rozjelo se. Bohužel stále drželo
směr.
Ozvalo se přidušeně chraplavé zachrčení. Vozidlo
nadskočilo - a znovu se vryl do uší ten drásající sten.
Pohlédli vyděšeně na sebe.
Po chvíli - když se vypotáceli z auta na dýchatelnější
vzduch - bylo zřejmé, že přejeli jakéhosi, patrně lesního
dělníka.
Pokroucená postava měla na sobě totiž svítivě lesklou
montážní kombinézu a kousek od něj se povalovala také
pohozená motorová pila. U vjezdu na parkoviště navíc
parkovalo nastartované a nyní prázdné vozidlo místního
lesního závodu.
"To je zlé - moc ...kurva!", dostala ze sebe dívka předtím,
než se odevzdaně posadila na obrubník. Stále zírala na
roztrhané tělo, které tiše odpočívalo tak na metr od ní.
"Drž už konečně hubu!", zaslechla mrtvolně vibrující
tón odkudsi z dálky. Šoupavé kroky přicházely a mizely.
Zavřela oči.
Někdo ji drsně uchopil za rameno.
"Vstávej! Musíš mně pomoct -".
"Cože!?", vykřikla.
"Musíš mně pomoct s tím tělem", zazněl povědomý hlas.
"Ale ... - je mrtvý?", dostala ze sebe chraplavou větu,
"je přece nadranc."
"Ano, je nadranc - je na mraky!", pochválil křečovitě její
postřeh.
Alena na něj pohlédla a konečně se začala zvedat:
"Co chceš dělat? Dyť sem ho právě zabila -", rozplakala se.
"Co chci dělat?", muž popotahoval zbytky dřevorubce
směrem k vozidlu autoškoly, " co chci dělat?! Hodíme
ho do kufru - to teď uděláme!"
(pokračování)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 22. července 2019, 09:13
- 875 zobrazení
- 0 oblíbené
-
