vcerejsek

Proud hmoty směřující ke slunci, to pohltí,
není pochyb. Směšně malá část hmoty z malinkatého prostoru jménem Země.

Prostory k pronajmutí, tady vládne zabíjení či prostě moc nad
nemohoucností.

Neklidně jsem procházel celý jeden den po pokoji,

znova a znova, sem a tam. Strašen a vystrašen okolnímy zvuky.

Naprosto hluchý k veškerým otázkám spolubydlících. Ano, občas jsem je vnímal a to pak

vedlo k různým bludům, ale naprosto nereagující

na ně.