S A U N A - 4.část

Literatura > Vícedílné

S A U N A

4.část

Velký šéf celého areálu akvaparku - a to nejen

několika koupališť, ale i, jak se těmto

podivným místnostem ve sklepeních hlavní

budovy říkalo, masážní salonky, ale také mu

patřilo kadeřnictví, holičství, směnárny, prodejny

všeho možného či ilegální, jak ji naprostá menšina

z městečka chápala, populární herny - odložil

berličku před sebe na pracovní stůl.

Několikrát se nadechl a zadíval se neurčitě

na do zlata zarámovaný obraz, ze kterého

zhlížela do místnosti rozšklebeně zubatá

tvář jakéhosi prehistorického vodního monstra.

"Je auto připravené?", zahulákal do mobilu.

"Ano, pane - čekám před vchodem", poznamenal

uhlazený řidič a nastartoval.

"Musíme vyjet načas, máme to do centrály přes

sto kilometrů:"

"Ano. Vím, šéfe", zahodil nedokouřenou cigaretu

přes otevřené okno a pohladil volant.

"Zpátky musíme být před dvacátou -".

"To stihneme, kámo!", zažertoval silniční pilot.

"Kámo?...Máš štěstí, že je před výplatou. No,

mluvím vážně, dnes to bude svižný, chápeš?"

"Ano, papá!", prošlápl zprudka plynový pedál.

Jen co prezident ukončil hovor, mobil začal

vyzvánět.

Roztržitě zmáčkl na tlačítko příjmu.

Žena, opřená o parapet balkonu, netrpělivě

pokuřovala doutník. Bafala a bafala, až jiskry

v prskancích dopadaly na zvlněnou plochu

bazénu pod ním.

Byla netrpělivá, ale důvěřující.

Scéna byla připravená, jen herci zatím seděli

v zaprášených šatnách.

Přesně za pět minut osm začal prozpěvovat

hlásič od dveří areálu.

Aróma už čpělo pěkně z bomby ven.

Rozběhla se k ovladači brány a stiskla několikrát

zelený knoflík.

Budulínek prošel opatrně zahradou a otevřel

těžkopádné dveře sauny.

Uvnitř bylo rozsvíceno a příjemně teploučko.

Ale podivně smradlavně zatuchlo.

Pohlédl na hodinky.

Osm. Už by tu měl každou chvíli být, pomyslel

si a pobaveně pohlédl na mramorový taburet,

na kterém ležela otevřená krabice doutníků.

Otevřel zip na svojí ošoupané džínové tašce.

Uvnitř se blýskl dlouhý porcovací nůž. A opět

zavadil pohledem o hodinky.

Bylo už deset minut po termínu dohodnuté

schůzky.

Náhle si uvědomil, jak vzduchem vytrvale proráží

jakýsi nedefinovatelný zápach a letmým pohledem

na teploměr zjistil, že je patrně čas se svlékat.

"Sakra! Ty pitomé ženské!", vyděšeně zašeptal.

Uvědomil si, že mu po čele spěchají pramínky potu.

Co je to za smrad?! Že by plyn!? Ale kde by se tady

vzal? Z propan-butanové bomby, která by měla stát

v garáži!? Nebo - ".

A v tom okamžiku zavibroval jeho mobilní telefon.

"Macku, už běžím! Zapal mně, prosím, cigáro -",

zajíkl se naléhavý purpurový hlásek.

Výbuch byl dostatečně silný, aby rozmetal dřevěný

domek sauny na stovky kousků.

Pak, v okamžiku, nastoupil na řadu i požár, který

celkovou zkázu rekreačního objektu dokonal.

"Pedáluj, synku! Musím být doma o osmé", naléhal

roztržitě majitel koupaliště na řidiče, který s úsměvem

pohlédl do zpětného zrcátka.

"Jedu přece třístovkou. To nestačí?!"

"Bože!", zazněl výkřik - a pak jen rachocení,

údery a chaotické cákání vody.

Rybník těsně za neobvyklou zatáčkou okresní

silnice byl svoji zrádnosti celkem v okolí pověstný.

Když dorazili po dvaceti minutách na místo

nehody nejprve hasiči, na kost promrzlý a značně

promáčený řidič na ně se s krůpějemi v očích

hystericky zíral: "Chlapci zlatí?!", koktal stále dokola,

"to se mně vopravdu ještě nikdy v životě nestalo."

Každý živáček, který by procházel náměstím

z horního konce, od akvaparku směrem k bance,

by po pravé straně narazil na obchod s květinami,

pak na prodejnu novin a tabáku a hned za nimi

na elegantní vinárnu. Musel by vystoupat po několika

točitých schodech do prvního patra, projít dveřmi

z mléčného skla a míjet, hned za vchodem, podlouhlý

barový pult.

Byla to totiž taková vinárna, smíšená s typickým

barem, prapodivnou směsicí hracích automatů

v menší místnosti, ukryté za rudým závěsem hned

naproti šatně, a prostorem pro konzumací vína

a různobarevných destilátů, různých druhů zákusků,

tří pravděpodobně poctivých jídel na objednávku

a hamburgrů.

Téměř uprostřed tohoto pomenšího sálku byl

okrouhlý prostor, který sloužil při víkendových

akcích také jako taneční parket. Do kříže na něj

směřovaly malé reflektory, umístěné těsně pod

stropní konstrukcí.

Vcelku výpravná rusovláska strnule seděla těsně

u okna, které od podlahy vinárny až ke stropu mohlo

z ulice předvádět - od bot až po mozaikou vykládaný

strop, jaká je současná společenská nálada.

Prázdným pohledem hleděla, kdo ví kam - na stolek

s telefonem, do ulice na procházející, na dvoudecovou

sklenici s vodkou, na láhev džusu, na pomačkanou

krabičku cigaret?

A dočkala se!

Nejprve volali místní policisté a chvíli nato i policajti

z vedlejšího okresu.

"Bože, Bože - díky! Ale to nemuselo být!

Zapálím na krbu další svíčku. Dvě mouchy jedním

poplácáním?", ušklíbla se a kopla do sebe zbytek

stakanu vodky.

"Zase musím začínat z gruntu!", zatleskala tak

nadšeně, až převrhla láhev džusu na bělostný

povlak stolku.

"Mám tu spotřebku připsat, milostivá paní,

zase na futro?", přicupital servilní číšník

a žoviálně se uklonil.