S A U N A 3.část
Literatura > Vícedílné
S A U N A
3.část
Moderní koupaliště, které z fondu občanů stavbaři
zrenovovali teprve před několika měsíci, se vzletně
ohřívalo ve slunečních paprscích.
Jako často - když byla obloha blankytná, ptáčci
ve větvích kolem vchodu si z vesela prozpěvovali,
občané, kteří místem procházeli, se na sebe
vzájemně bodře usmívali a opálený policajt za
horním okrajem náměstí, který bděl nad okolím
plovárny i pořádkem téměř uprostřed maloměsta,
znuděně zíval - zlehka zastavilo před vchodem
do správní budovy akvaparku podlouhlé, proklatě
do svítiva naleštěné auto. Jemně se zhouplo
na vlnách a po chvíli se tohoto rána odsunuly
i obě postranní vrátka.
Prezident koupaliště právě dorazil.
Z nitra tohoto pomenšího autobusu rázem vytryskla
na všechny strany rázovitá směska produsané
melodie. A také rozdováděné hlasy.
Pro všechny, kteří kolem spěchali do zaměstnání,
to byla jen další známka nekonečných večírků kdesi
za hranicemi města.
Pomatený vřískot děvčátek, svádivé cinkání
skleniček a na chodník a silnici kolem tradičně
dopadající - při dojemném loučení - různobarevné
chuchvalce zvlněného spodního prádla, značily,
že pro dnešní dopoledne je čas odpočinku.
Z místa vedle sedadla řidiče se nejprve vysoukala
z vozu obyčejná, hliníková berla.
Za ní si složitě vykulhal i muž. Prohlédl si znuděně
tváře kolemjdoucích a ukazováčkem namířil na
řidiče: " Kšááá!", vyprskl.
Jo, jo - to byly ty panské manýry.
Před téměř šesti hodinami opatrně navlékal na
opálené tělo jakýsi usměvavý mládenec ženě
bleděmodrá, jemně háčková tanga.
Blondýna přitom upřeně zírala do svítivého zrcadla,
které bylo příhodně umístěno přesně na stěně proti
postupně se ozařujícímu oknu stavení. Svítalo.
"Musíš ho konečně zabít!", promluvila vztekle na
špígl, který v tichosti její monolog nenásilně polykal.
Po chvíli bezvládí se ozval i mužský hlas.
"A co mám teď dělat, zlatíčko? To není tak jednoduchý."
Žena si popotáhla spodní díl garderóby a nadechla se.
Pohladila mládenečka po krčních svalech a vzdychla:
"Neříkej mi zlatíčko!"
"Promiň, lásko, ale - "
"Mám plán -", pozvedla oči k nebi a pak dolů, "pozveš
ho do sauny."
"Jak ho mám já zvát do jeho sauny?", nechápavě se
kousl do horního rtu až mu hlava bolestivě ucukla.
"Přidáš se k němu - každej den, přesně v osm večer,
před večeří, se tam chodí povalovat."
"Dobře. Ale jak se k němu při té příležitosti dostanu já?"
"Musí to vypadat, jako naléhavost nejvyššího stupně.
Chápeš, budulínku? - Prostě mu zavoláš a řekneš mu,
že seš můj advokát a že mu bohužel tímto způsobem
vzkazuju, že si s ním potřebuješ nutně promluvit - a hned
vypneš mobil."
"Není to jaksi divoký?"
"Skočí na to. Je to holt už jen starej, vopotřebovanej vůl."
"Kdopak ho tak ždímal, lásko?"
"Nech si zdát, medíku -" zakončila láskyplný rozhovor
žena, která už byla konečně připravená u dveří hotýlku
k odchodu.
"Počkej - pojď sem!", rozvalil se do křesla a vytáhl
před sebe nohy s nezavázanými tkanicemi u bot,
" tak polez, princezno, a dělej!" vykřikl a na tváři
se mu objevil podivný škleb.
"Promiň, sem nějaká naštvaná", vykročila k němu
a poklekla.
Medík se napřáhl a pěstí ji prudce udeřil do tváře,
až se skácela na koberec.
"Drž hubu, a dělej!", odsekl a začal si znovu rozepínat
kalhoty.
"Hůla húú, tatá - hůla húú, tatá - Pane náš, rozsviť plápol
a zadupej vodu - rozýchej oheň a uhraň tu vodu...",
malá šestičlenná skupinka postupně prošlapávala v kruhu
kolem kamenné vyvýšeniny na Šibeničním návrší.
"Náš Spasiteli, vyslyš naše přání - a budeme ti sloužit
do těla roztrhání...Hůla húú, tatá -".
Tento částečně dvoučtvrťový a přídavně i čtyřčtvrťový
rytmus byl natolik pro tyto baleťáky uchvacující, že je
postupně dusil až k fázi jakéhosi odříkání duševního
napětí.
Oheň plápolal a poctivě rozhazoval do svého okolí
chomáče jisker, vůdce se na vyvýšeném pódiu v běsnění
plácal do rozchloupané hlavy, noční dravci tomuto stavu
bezhlučně přihlíželi z okolních větví nebo z nížiny mezi
trávou a balvany. Z nadhledu k tomu, zaznívalo souznění
zvedajícího se nárazového vichru a do mraků se zahalujících
hvězd, jako účelné varování.
Pro koho?
Partička se rozsadila u stolků na terase hospůdky
právě v okamžiku, kdy se kapky deště začaly hlásit
o pozornost na chodníku, na zábradlí, na střechách
okolních domů - a vůbec, nad celým městečkem -
vzdáleně se přidaly i provrstveným okolím výhružně
se mrskající blesky.
(pokračování)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 3 bodů
- 1 komentářů
- 1 hodnocení
- 14. června 2019, 08:43
- 555 zobrazení
- 0 oblíbené
-
