S A U N A 1.část

Literatura > Vícedílné

S A U N A

1.část

"Hůla húú, tatá - hůla húú, tatá -", na každou

rytmickou dobu se nohy skupiny tvrdě zabořily

do vlhké půdy.

"Pane náš, rozsviť plápol a zadupej vodu -

rozdýchej oheň a uhraň zlou vodu..."

Dup, dup a zase - dup, dup.

"Hůla húú, tatá -", šum šeptavých hlasů prostupoval

tiše lesním úvalem.

Nad hlavami podivné tlupy se vznášely jen

vrcholky stromů a Měsíc, který se, jakoby marně

vyhýbal šedočerným mrakům, zrychleně plujících

pod jeho zakulacenýma nohama.

Občas na touto scenérii zaútočilo několik třepetavých

netopýrků, ale rázovitá melodie "Húla húú, tatá" - si dál

neochvějně razila cestu k místně neblaze proslulému

Šibeničnímu návrší.

Kdysi uprostřed této travnaté mýtiny stávala tajemná

stavba ze stupňovitě vršených kamenných kvádrů,

na jejímž plochém vrcholu se bytelně vznášela,

proti většinou matně prosvícené obloze, šibenice.

Podle místní legendy, se přímo zde, na místě

na nejvyšším vrcholku hustého lesa, od pradávna

vykonávaly lidově často navštěvované popravy

a často také - vždycky za dnů, které se vyznačovaly

jakýmsi běžnému občanovi skrytým povelem - se sem

slétali k omamným rejdům čarodějové a čarodějky

ze širokého okolí.

Některé potom skončily v plamenech, někteří

z mužského osazenstva byli prohlášeni za

vlkodlaky, nebo jen za obyčejné pytláky a zákon

si s nimi už pěkně po svém poradil.

Které společnosti by se líbilo, kdyby se náruživé

tlachání nějakých pobloudilců nekontrolovaně

šířilo krajem?! A tím spíše, když se tajemná

zaříkávadla a drásavé obřady často záhadně

i završovaly výslednými skutky.

Uhranuté slepice, které přestaly snášet poctivá

vejce a místo kuřátek se rodily jen samé strakaté

a nevzhledně opuchlé ropuchy. A co tak krávy,

které se ze dne na den změnily v jalovice nebo

neplodné býky.

"Hůla húú, tatá - hůla húú, tatá - Pane náš, rozsviť

plápol a zadupej vodu - rozýchej oheň a uhraň zlou

vodu..."", malá skupinka se kymácivě prodírala úzkou

cestičkou, téměř poslepu našlapovali členové do stop

osoby před sebou.

Promyšleně se tak vyhýbali křoviskům, směsicím

kapradinovitých nánosů, hradbám kamení i strouhám

potůčků, které pozvolna protékaly ve skrytu pod

popadaným, tlejícím listím.

Měsíc se právě příhodně ukryl za těžký šedočerný

mrak.

Vůdce, osoba s černou škraboškou na tváři

a v dlouhé maskovací vojenské haleně, udával

nejen rytmus popěvku, ale i směr pohybu, pohlédl

tázavě vzhůru, jakoby zaslechl nějaký éterický pokyn.

Prudce se zastavil a jeho pravá ruka varovně vylétla

nahoru, celkem vzato zbytečně, protože v té nenadálé

tmě si tohoto výstražného gesta stejně nikdo nevšiml.

Přízraky za ním však zareagovaly na jeho ztuhlou

postavu okamžitě. Podivný útvar se rázem změnil

v kamenné, protáhlé sousoší. Šumění strašidelné

melodie naráz utichlo.

Přímo před nimi právě proběhlo z levé strany rokliny

na druhou do strmého srázu stádo vyplašených

srnek.

Nebo to byla bachyně s mladými?

Nebo to bylo nějaké božské znamení, které je vybízelo,

aby se všichni otočili a vrátili se zpátky k rodičům

do voňavých chaloupek?

"Jdeme dál!", zasípal rázně velitelský hlas.

Pantáta starosta, kterému téměř každý v této

vesnici hluboko v údolí neřekl při setkání jinak,

než že okamžitě dělal, že ho vůbec nevidí, právě

hladově sžíral televizní obrazovku.

Běhala tam stáda koní, ženy kovbojů se věnovaly

bdění nad uchováním počestnosti a kovbojské děti

s dřevěnými kopiemi revolverů proháněly kolem

kovbojských pastoušek svoje představy o statečných

iluzích a krvežíznivých indiánech.

Jejich otcové na obrazovce kolem hořícího ohniště

zatím mohutně dumali, jak by dopadli a potrestali

filmového Kolombo Billa, který jim už delší čas kradl

spaní i ze stájí vzpouzející se dobytek.

Pantáta hltal děj, jako umanutý.

Jako u mě, taky mně někdo zastřelil nedávno telisko

- a vykuchal ho, mizera - někde v hospodě si dají,

pomyslel si.

Na bradě se mu občas zaleskly krůpěje bryndaného

piva a splývavé zbytky dráždivé cibule.

"A už - ", zlostně vykřikl, když právě zablikala a tvrdě

zhasla světla v domě. Televizní obrazovce to ještě

pár vteřinek trvalo, ale nakonec se také proměnila

v beztvaré nic.

"Mámo, co to je?!", zařval směrem do kuchyňského

koutu, kde tušil pohyb vařečky a sekáčku na maso.

Ozvalo se zaharašení, jakoby cosi padalo.

"Do prdele!", zaslechl ženin hlas.

Vyskočil z křesla a rozběhl se, zatímco zakopával

o kdovíco těžkopádného.

(pokračování)