Zaoblenost myšlenek
bez úst volně proudících
podstatou samovolnosti
sevřené v radosti
smutečního pohledu
prostupujícího skrz oči,
v slabiky měnící se vize
náhodně zobrazené
pozvolným pádem slov
kdesi zapomenutých,
přesto stále omílaných
na rub vesmírného líce,
křehkost konejšivých veršů
do básně šálivé namátkou,
pod rouškou tmy vykřičených.