V L N Ě N Í - závěr

Literatura > Vícedílné

V L N Ě N Í

(závěr)

A tak denní tisk, televize i rádia - prostě všichni z oblasti

tak vznešeně nazývané média - se předháněla v úvahách,

co vlastně bylo příčinou katastrofálního rozpadu obrovského

dopravního letadla přímo ve výšce deseti tisíc metrů nad

zemí.

Vyšetřování této tragické nehody teprve začalo, ale téměř

nikdo nebyl na pochybách, že výsledek může být jen jeden.

Letadlo se prostě ve vzduchu srazilo s nějakým jiným

předmětem.

"Dyť ste to taky viděl, ne?!", vyprskla uřícená žena na

vyšetřovatele.

Přidal se k ní i uhlazený rolník: "OK, vážená paní. Kókali

sme vyděšeně na to, ako do futer zmrazení. Ta dlúhá

miska, takové veliké podlúhlé rošlápnuté dótník, aérbus

několikrát oblítla a z ničeho nic si to namířila přímo na něj.

A bác! Narazilo do tý veliký potvory – a v tu ranu pak vodlítlo

hen pryč."

"A už potém enem všetko z týho letadla padálo k zemi,"

přidal se chlapík s červeným nosem.

"To jo - ako rozházané prskauky z vánočného brka",

poznamenal udýchaný vedoucí jatek, který se také právě

přiřítil až z horního konce města, kam plamenná smršť

zatím nedolehla, aby se připojil ke zděšeným sousedům.

"A vy jste kdo?", zvedl oči od zápisníku vyšetřovatel, který

na šéfa porážek skotu ostražitě pohlédl.

"Já?" zarazil se silák v kostkované zástěře a rozkašlal se.

"Ano, vy! Kdo ste?!", probudily se vyšetřrovateli ve tváři

téměř ocelové rysy bystrého detektiva.

Přísně na muže pohlédl a odsunul stranou upovídanou

hospodyni.

"Já sem tady - no, z jatek támhle -", vychrlil ze sebe řezník

a ukázal směrem k roztroušeným střechám, které shovívavě

vyčnívaly nad lesíkem, a které daly tušit rozlehlejší družstevní

areál pod nimi.

"A copak to máte na rukou?", zaútočil policejní tazatel.

Svalovitý stařešina pohlédl na svoje upracované ruce

a statečně se pochlubil: "To je krív."

"Cože?".

"No krív z praseta."

"Cože? Z praseta? Krííív?! A není to tak náhodou krív,

tak říkajíc, místní?!"

"Jak – místní? Je okolní", nedal se porážečský šéf.

"Ukažte mně platnou letenku!", udeřil na něj a o kousek

poodstoupil.

"To víte, že je téměř místní, súdruhu seržant. Právě sme

začali porážet -", zastal se ho rudonosáč.

Kolem hloučku se začaly zvědavě hromadit zbytky

vyšetřovatelského týmu a opodál nedočkavě na řetězech

chrochtala čtyři nabuzená a řádně motivovaná policejní

psiska.

Zatímco se začal hlouček takto pochmurně dohadovat,

také dva šťastně nesmiřitelní cizinci se vysoko nad jejich

hlavami chystali rozmařile střihat svýma třináctiprstýma

rukama, který z nich si dneska připíše naději probarvit

střed dosud ne tak zcela poslušné černé díry.

"No dobře, teď si vyhrál."

"Vidíš! Jsem prostě lepší!"

Poraženec vyfoukl směsku hvězdného prachu:

"Ale bílá kulička je základ! Chlad je prostě mráz a led."

"Ne! Ne! Červená – termická, ta je, ty bláho, přece

o hodně živější!"

"A máme to tady! Zase to bude na poloviny!?"

"Tak si už konečně poctivě na chvíli rozhodnem!", vykřikl

ten šedivější.

Čáry, máry – končetiny se opět zaleskly vzduchoprázdnem

a dopadly s udušeným plesknutím tlumeně na sebe.

"A mám tě! Hnízdo je trvalejší, než jakýsi hvííízdy."

"Jo, jo – a podle tebe, je ta pozemská zelená kráva bělejší

než planetární tráva, co?"

A tak se stalo, že jak nebetyčně nahoře, tak i hluboko dole,

nebo všelijak obráceně, nebylo do skutečně závěrečného

okamžiku úplně jasno, kde by mohla být ta věčná pravda.

(konec)