V L N Ě N Í 2.kapitola

Literatura > Vícedílné

V L N Ě N Í

2.kapitola

(Před měsíci)

"S pravdou se neumíte vyrovnat... - kde sem to

jen slyšel?", vztekle se zahleděl na propíchnutý

levý prostředníček, z něhož mu začala pozvolna

stékat krev.

Neuměle látal děravou ponožku a přitom si

zadumaně dál tvořivě prozpěvoval: "Auu, aúú -

dyť zelená je kráva, mlíčko, to je hra -", zmlkl.

Jehla se ve vzduchu v obloučku zastavila.

Co to bylo!?

Olízl si prst a pohlédl ke dveřím.

"Sem tady - sem já", uslyšel další zmatený zvuk.

Rozhlédl se, ale nikoho nespatřil.

"Pacholku, sem tady - tady !", do nosu ho udeřila

vůně tlejícího listí. Nebo to byl odér jako z nějaké

chemické laboratoře?

Zčista jasna uviděl nad stolem pohybující se stín.

Zatřepal hlavou, aby se zbavil tohoto přeludu.

"Do hajzlu, zas mně blbne hlava", pomyslel si,

když se píchl podruhé téměř do stejného místa.

"Ty vypadnout a utíkati. Jako bomba krutná bude

domy ničit."

Na rameno mu dopadla jakási těžká hmota.

Tělem mu trhla podivná křeč. Otočil se a málem

v ten okamžik ztratil vědomí. Přímo za ním vyrůstala

z podlahy naprosto cizí postava. Zloděj? Násilník?!

Vrah neviňátek?

Pud sebezáchovy mu diktoval, aby jen konal.

Tak se nadechl a napnul hrudní svaly: "Cože?"

"Ty vypadnout a utíkat. Jako bomba krutá bude

domy ničit", zopakoval podivný návštěvník.

"Jaká bomba, jaký domy?!", vykřikl.

"Čas není - ty utíkat a utíkat. Hned, hned!"

"Co to meleš?", otočil se, ale po postavě

v šedém plášti se vznášela těsně u stropu

jen jakýsi duhový závěs.

Chvíli jen tak prozařoval barevnou škálou,

než s podivným sykotem docela zmizel.

Právě v tom okamžiku se rozezvučely klaksony

autoalarmů snad z celého města současně.

"Co se to děje?, pomyslel si nahlas. Že by sem

zaútočila disciplinovaná armáda zlodějů rachotin

z celé půlky světa? Nebo rázovití vysavači benzínu

z kladivy a majzly z půlky kraje?

Svistot pojednou nabýval na síle.

Po několika vteřinách se proměnil na třesky a blesky.

To už si ale krejčík neprozpěvoval kdovíjaké náznaky

znásilněných melodií.

Po výbuchu se dopravní letadlo rozpadlo na několik

menších kousků, které chaoticky rotovaly vzduchem,

dokud nenarazily obrovskou rychlostí do střech

domů, do korun stromů v parku u zámku - některé

části ukončily svoji netradiční pouť až na dně

okrasné vodní nádrže uprostřed klikatého náměstí.

Krátce nato se ozvala nad oblastí obrovská detonace,

poté i několik menších a prskavějších ran.

Věž kostela se tak roztřásla, až zvony začaly

nesouvisle bimbat a hejna holubů, která vylétávala

z okolí zvonice, do sebe navzájem tak mocně

v tom zmatku narážela, až se většina z nich

umlátila k smrti.

Jejich křečovitá těla pak zamířila mezi hořící trosky

přímo ve středu rozvalin.

Hořely domy, plápolala auta, stánky s občerstvením

i různým spotřebním zbožím na trhu.

Obzvláštní pozornost věnovaly plameny obchůdkům

s oblečením či spodním prádlem, protože tam se jim

mezi látkami a papírovými krabicemi velice dařilo.

A žár byl smrtící.

Tavila se nejen lidská těla, ale i trvanlivější konstrukce

lidských příbytků, složité stroje v několika městských

továrničkách ale i těžkotonážní lisy ve velkopekárně

U tří lip.

Hned další den byl vyhlášen celostátní smutek.

V pravé poledne se v kostelech rozburácely zvony,

úřednické sirény po celé zemi se probudily k životu.

Smutně plandající symboly byly neprodleně svěšeny

do poloviny žerdí.

Někteří občané jen plačtivě naslouchali minutě ticha.

Jiní si s úctou sundali pokrývky hlavy a zadumaně

hleděli kolem sebe.

Někteří se i odevzdaně modlili.

(pokračování)