SEŇOR ROSIŇOL
Literatura > Poezie
SEŇOR ROSIŇOL
(baladino)
Nad věží se smráká
cosi dolů padá
a on prchá
svahem níž
a níž
až kamsi do údolí
až kristiánkou
briskně zastaví
když ze země
se od hlavy
na půl těla
postaví
Vždyť
je to Seňor Rosiňol!
Jak k výšce
dral se
capal se jen
bytelnými cíly
obloučky fortelnými
namázkami kouzelnými
Pouťové panáčky
babky z proutí -
kosil jak invalidní víly
Potvořil se tváří
ze které
jen jedno
titanové slunce září
A teď je v nížině
Vousy má od ledu
chrbtica bolí
nohy má zlámané
zubiska cvakajů
Na kterou stranu
včíl
dát se mám?
Rozmýšlí sportsman
v bolesti
Nechám se odvézt
na tenis -
tam se mně jistě
poštěstí
A Seňor Rosiňol
na rozhledně sedí
pohlíží k lajnám
do antuky
čaruje:
"To by v tom čert
byl¨!
Kdopak tu, milí
kdopak vám kraluje?"
Rozjímá batole
Tak dejte mu někdo
lahvičku s dudlíkem
Méďu Béďu
nebo šťastné cinkátko
Ať zdřímne si -
alespoň
nakrátko
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 12. ledna 2019, 17:16
- 367 zobrazení
- 0 oblíbené
-
