ŽENA BEZ HLAVY - 1.kapitola

 

ŽENA BEZ HLAVY

1.kapitola

 

 

"Tak sme konečně na místě?", vybalancoval z minibusu

režisér, otočil se na producenta a pohladil po rozčepýřených

vlasech asistentku, která se plížila těsně za ním.

"Tak poďme, prohlídka lokace začíná!", vykřikl do skupinky

vstávajících osob, kteří po sobě v teplém busu mžouravě

pokukovali.

"Přeložte to."

Tlumočník se obrátil na cizokrajného zástupce cizokrajného

producenta a vyslovil dvě cizokrajná slova.

 

Slunce se právě vyhouplo nad vrcholky stromů a prudce

prosvítilo část mírně zasněženého údolí, zákruty řeky i klikatě

strmou, kluzkou cestičku po jejím břehu, nad níž se po ránu

ještě převalovaly chomáčky vlezlé mlhy.

"Celovečerák se jmenuje Žena bez hlavy", posunul si šálu

ke krku a zakašlal, " takže podle scénáře Palinka vbíhá

v boji o život až do tekoucí vody, přebrodí řeku a dere se

do kopce za ní."

"A dvojník upíra ji už už dohání."

"Směrem od řeky?", zeptal se asistent režiséra.

"Jo - a ať to všechno překládá", vmísil se mezi filmaře

obtloustý domácí producent a ukázal na tlumočníka.

 

Skupina se po zledovatělé cestě pomaloučku kotrnila

dolů do úžlabiny.

Její členové se nejistě rozhlíželi kolem.

Byl to patrně skvěle hororový záměr. Pochmurná, ryze

zimní příroda, po stranách vysoké duby a smíšenina

smrků s jedlemi. Prudký sestup a několik zářivých chýší

kolem. Lokaci tým dlouho vybíral. Nakonec se rozhodli

pro tuto scenérii, protože nebyla zase tak daleko

od slavného zimního letoviska.

"Ty novostavby nám dekoratéři a v postprodukci trošku

zdrsní", poznamenal šéf realizačního týmu.

Kousek od jedné z nich se pod hebkým nánosem sněhu

tetelily jakési kamenné konstrukce, snad historických

pokusů o vybudování skokanského můstku.

"Tak tady bude naše Palinka pořád utíkat", napřáhl ruku

režisér, " a tady ji Mulitro, teda muž v černém kabátě -

teda náš dvojník - dohoní."

Cizinec si napjatě vyslechl překlad a dal se také do řeči.

Všichni se zastavili a pozorně poslouchali.

"Chce vědět, jak tato upravená epizoda skončí", chápavě

se pousmál tlumočník.

"No, Palinka se udýchaně zastaví. Lapá po dechu.

Otáčí se. A když zjistí, že ji dublér Mulitra dohání -

a navíc cení zuby ke konečnýmu útoku - vytasí za

zády ukrytý dlouhý oboustranný meč a napřáhne ho

proti přibíhajícímu upírovi.

Ten se na něj v tom chvatu napíchne. Vytrysknou proudy

zelené krve."

"Zelené?", zarazil se překladatel.

"Ano, zelené, je to přece Malatrusan."

"Aha, pardon, to jsem nevěděl. Promiňte."

"Dobře. A pak - zdůrazněte mu - si vytáhne Mulitro meč

z hrudi a oba na sebe vyzývavě koukají. To je dějově

důležité - vyzývavě. Zdůrazněte to!"

Tlumočník se snažil cizinci složitě vysvětlit tento neobvyklý

moment. Nakonec se uchýlil k obvyklé pantomimě.

Zástupce cizokrajného hlavního producenta se neubránil

tomu, že postupně otvíral překvapivě chápavě ústa, až

nakonec v úžasu pochvalně vyprskl. Z úst se mu řinula

v návalech cizí řeč, při níž si dokonce musel překladatel

dělat stenografické poznámky.

"Grandiózně skvělé! Jsme moc rádi, že se vám dosavadní

zápletka líbí", zhodnotil po chvíli pro něj částečně nejasný

překlad režisér a ostatní ho podpořili pohupováním

namrzlých těl.

"Celý výjev této části končí ovšem gradujícím vyvrcholením

posledního úseku této sekvence", vmísil se do hodnocení

tuzemský producent, "no a když budeme podle vašich úprav

námět přetáčet, tak je potřeba říct, že asi těžko na finále

něco zásadního změníte -", pohlédl cizinci provokativně

do očí.

Tlumočník se nadechl a oddaně vyjářil, mírně diplomaticky,

upravenou řeč.

"Nu - a tak na sebe oba aktéři – v tento dramatický zlom -

vyzývavě zírají..."

V tom okamžiku se cizokrajný zástupce hlavního cizokrajného

producenta svalil na promrzlou hlínu a začal se prudce kutálet

se svahu dolů.

Vyděšená skupinka filmařů ho po chvíli ploužení po kluzkém

povrchu zastihla až na břehu řeky.

Právě vstával a oprašoval si z huňatého kabátu zbytky sněhu

a bláta. Kupodivu se usmíval a dokonce vitálně poplácal

udýchaného režiséra po rameni. Utřel si nos do špinavého

rukávu a rozvykládal se.

Tlumočník měl co dělat, aby mu zase s překladem stačil.

"Cože?!", vyvalil oči režisér.

"Gurůšo! -", přidal se postarší kameraman s vlasy až téměř

do bytelného pasu.

"Ten cizinec si chtěl vyzkoušet, co asi vidí useknutá hlava,

když se kutálí se svahu mezi baráky a zasněženými

stromy?!", nevěřícně opakoval domácí producent.