R Ů Ž E - 1.kapitola
Literatura > Vícedílné
R Ů Ž E
1.kapitola
Bylo krátce po osmé ráno a kulisáci -
také se jim mohlo příležitostně říkat
jevištní technici - se začali tak všelijak
pohybovat v prostorách divadla.
Jedni dopíjeli kávu v šatně, ti vytíženější
se odhodlali přinášet části kulis ze sklepa
budovy - pár se jich už s pochmurnými
výrazy rozhlíželo po potemělém jevišti.
"Střed je tady," rozhodl se mistr a udělal
křídou čárku na temně šedé, dřevěné
podlaze.
Jirka ustoupil tak o tři krůčky vzad, až se
málem zhroutil do odkrytého orchestřiště,
"Mirku, já bych dal tak padesátku nalevo",
řekl a pokýval hlavou.
Mirek přivřel levé oko a narovnal se. Chvíli
si poměřoval vzdálenosti s plánkem jevištní
stavby.
Odložil schéma na podlahu.
"Ne, necháme to tak, stejně se nám ty kraje
nakonec celkově vystředí."
Jak se do díla začali postupně zapojovat
další kumpáni, poměrně náročná kompozice
se systematicky rozrůstala.
Zaskřípaly ocelové protipožární dveře.
Z chodbičky po straně jeviště proniklo dovnitř
poněkud ostřejší světlo, které ozařovalo nejen
přístup na scénu, ale také otevřenou kabinku
inspicienta.
"Čau, soumaři, zdravím!", vykřikl do pracovního
šumu muž s lesklými, přemaštěnými vlasy, který
letmo vyhlédl do pološera jeviště. Měl asi dost
naspěch, nečekal na nějakou reakci a zabručel
si sám pro sebe něco v tom smyslu, že skleróza
je na hovno. Zamířil ke klavíru, který byl prozatím
uklizen za černou vykrývkou a nahmátl složku
s notami. Začal se ve fasciklu spěšně přehrabovat.
Několik listů mu upadlo na zem.
Když si podřepl, aby je sebral a vrátil zpátky,
málem ho povalil prudký vír, který ho zčista jasna
zasáhl. Prudce se chtěl nadechnout, ale to, co mu
proniklo do plic, bylo ohromující - naráz ucítil
příšerný zápach. Tak příšerný, že zarazil tělesný
postup a začal chraplavě kašlat.
Vzhlédl s vytřeštěným zrakem do světla nad sebou.
Poťukávání kladívek na jevišti, které oznamovalo
svému okolí přibíjení koberce pod scénou, zesílilo
do neskutečných úderů.
Muži od klavíru se roztočila hlava. Zavrávoral -
a málem by se zhroutil na zaprášenou podlahu -
v posledním okamžiku podvědomě hrábl rukou
do prostoru. Zachytil se čehosi tmavého.
Pak se mu zatmělo před očima.
Nejprve ucítil, že dýchá. Pak k němu dolehly hlasy.
A nakonec otevřel i oči.
"Co je s tebou!?"
Zatřepal hlavou, když na jeho tvář dopadla čísi
zvlhlá dlaň.
"Co blbneš?"
Začalo se mu po kouscích vracet chápavější vědomí.
Kde je ten puch? Pozvedl se na loktech a začal
se rozhlížet kolem. Uviděl napjaté tváře kulisáků
i popelavou tvář jejich šéfa, který mu držel hlavu
a mírně s ní třásl.
"Jáá - asi sem omdlel... ten smrad -", pohlédl do
výšky nad jejich těla.
Uviděl jen prudkou zář lampy, a nad ní se rýsovalo
jen tradiční nevábné zákulisní divadelní prostředí:
rotující ventilátory, zaprášené stěny plné letitých
pavučin a různé kladky, směsice lan od tahů, na
něž se věšelo, co se právě hodilo k předváděné
hře.
"Bože, promiňte -", zavzlykal, "to se mně ještě
nestalo", zasípal, když se pevněji postavil na nohy.
"Hlavně, že seš zase v pořádku, kamoško!"
Stavěči kulis se s vervou tažných volů pustili opět
po ránu do své umělecké dotvorby, jak té dělnické
šarži u piva občas říkali.
"Jo, rána po chlastu někdy dovedou zázraky!",
poznamenal Jirka a začal se stylově motat, jakoby
předváděl nějaký šamanský rituální tanec.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 22. srpna 2018, 08:56
- 813 zobrazení
- 0 oblíbené
-
