SEDIMENT
Krůček k věčnosti
Hledal si pečlivě místo k útoku, ale stále přitom
nespouštěl zrak z rusovlásky, která spěchala
křivolakými uličkami k potemnělému domovu.
Byla přeplněná uhrančivými zážitky z právě
zhlédnutého představení, nad kterými se jí
honily v hlavě až příliš zmatené myšlenky.
Ze všech stran na ni stále hleděly ty podmanivé
oči, stále kolem ní vířila ta neproniknutelná vůně
svádivého i zastrašujícího. Dokonce se v jednu
chvíli přistihla, že snad žárlí: vždyť dneska
byla jen premiéra. A film půjde pak i do dalších
kin. Otřásla se.
Byla těmi náhlými pocity naprosto zmámená.
Jak se vyhýbala pozdním chodcům a podupávala
před semafory na křižovatkách, měla stále
velice chaotický pocit. Otáčela se, nahlížela
do kolem se plížících aut, až příliš odvážně si
prohlížela pár spěchajících spoluobčanů, kteří
ji při jejím zpomalení míjeli. Někteří dokonce
s jakýmsi snad i vyzývavě přátelským úsměvem.
"Budeš jen moje, lásko!"
Byla dokonale chycená.
Satan, vkrádající se z plátna do jejího nitra,
měl pro dnešní noc pochopitelně zase vyhráno.
Dala se do běhu, aby stihla přejít na zelenou.
Ale, nepovedlo se.
Když rozechvěle podupávala na přechodu,
zbystřila. Odkudsi z noční mlhy, patrně od
řeky, se blížil?
"Kde jsi?!", vykřikla.
Začal kolem ní kroužit - konečně opět
zaslechla ten vytoužený sametový hlas:
"Budeš jen moje, lásko!"
"Budeme žít -", zašeptala oddaně.
Konečně si uvědomila, že její duševní
zmatek má přesné pojmenování.
Poprvé v životě poznala, co to je - být
neskutečně bláznivě zamilovaná!
Pocítila, že se vznáší.
A to tak dokonale, že navždy zmizela
s povrchu země.
K o n e c