S E D I M E N T - Seznámení

Literatura > Vícedílné

S E D I M E N T

Seznámení

Postava v dlouhém černém kabátě seděla

vzpřímeně na okraji vysokého přenosového

vysílače.

Stožár postával nad krajinou, jako pečlivý

dohlížitel nad mravností a výběrčími daní.

Šarlatová šála, kterou měla záhadná bytost

omotanou kolem krku, vlála ve větru, který

snad musel být - podle kvadrofonních zvuků

ze skrytých reproduktorů - snad až silným

tajfunem při stupni sedm.

Rámus běsnění si v kruzích prolétal s neutuchající

silou, až divákům v sálu téměř vstávaly z jeho

přívalů vlasy na hlavách a pořádně vibrovaly ušní

bubínky..

"Že ho to neodfoukne -", šťouchla nervózně

do Kláry rusovlasá kamarádka .

"Pssst!", otřásla se vzrušeným napětím kamarádka.

Muž ve výšině pohlédl pobaveně dolů.

Kamera se přiblížila na detail k jeho očím.

Bylo patrné, jak se jeho zorničky úhledně zvětšují.

Konečně asi zahlédl svoji příští oběť?

Nebo se mu zalíbil prodavač květin na náměstí

hluboko pod ním v údolí?

Vypadalo to, že si vybral tu pravou: "Budeš jen

moje", říkal výraz jeho tváře.

Ihned muselo být všem divákům jasné, že cíl byl

právě určen.

Olízl si smyslně masité rty a tiše si hvízdl.

Sesunul se z okraje prstence vysílače a odrazil se.

Ladně padal, dalo by se říct, že klouzal, ve spirále

níž a níž.

Snášel se nad jakousi trouchnivějící továrnu, nad

všelijaké rezavějící harampádí, nad rozpadající se

mohutné pece, které stále pomyslně vydávaly ze

svého nitra snad příjemnou horkost minulosti.

Začínaly se jí - kdoví proč - potit dlaně.

Nevědomky si je třela o plyšové sedadlo,

po chvíli i o kůži nad koleny.

Chlapík přistál s šumivým šelestem přímo

za jejími zády.

Dívka se jemně chvěla, jakoby se začínala

vlnit na nějaké pulsující podložce.

"Jsi už moje," uslyšela nádhernou barvu hlasu,

který ji obestoupil.

Chytil ji za ramena a vyzvedl do výšky.

Pevně zavřela oči a začala prudce dýchat.

Ve vteřině si připadala, jako v nedostižném snu.

Hluboko pod nimi utichaly sirény, pozdní chodci

na ulicích se ztráceli v měsíčních paprscích, které

tak nádherně vysávaly vzdalující se zemi.

"Budeš jen moje, lásko!", ten sametový výkřik

ji načisto přibil k jeho tělu.

Ocitli se mezi nízkými nepříliš vábnými domky

a poté i vysokou zástavbou z trychtýřovitých,

podivně vystavěných městských, jak se také

říká - pastvin. A nakonec i na nábřeží jakési

barevné řeky.

Všude kolem pobíhali vševidoucí, tak říkajíc -

příliš krásní a příliš pružní - no, vypadali, jako

roztomilí, velicí manekýni a modelíny z nadutých

filmů.

Muž v dlouhém černém kabátě ji prudce otočil.

Poprvé mu pohlédla přímo do maskou přizdobené

tváře.

"Chci tě poznat celého", zašeptala.

"Užiješ si to", uslyšela kdesi v hloubi duše náznak

jeho myšlenek.

Ale bylo už příliš pozdě.

Ti krásní a pružní občané se na ni vrhli a hltavě

ji začali okusovat. Servávali v neurvalých soubojích

maso z její tváře, z nohou a nakonec i z rukou.

Zbytek těla nechali úslužně pánovi - muži v dlouhém

černém plášti, který na tento výjev se zájmem přihlížel.

Seskočil ladně se stromu a chvíli si vychutnával křeč

třepotajícího se ženského torza.

Něžně odhrnul její rusé vlasy - okamžik si je zálibně

prohlížel - a pak prudce cukl. V měsíčním svitu vyzvedl

chomáče nad hlavu a začal jimi zběsile třást.

Dav kolem něj vřískal nadšením.

Muž si dramaticky svlékl pelerínu a přehodil ji přes

zuboženou postavu.

Nastala vcelku příjemná změna.

Dav utichl a - jakoby mávnutím kouzelného proutku -

se rozptýlil v barevných peřejích.

Fantóm si podřepl a jeho vášnivě zamilovaný duch

se tiše vkradl k temným pláštěm přikryté dívce.

A tak zbyli při dnešním půlnočním šumění řeky jen

oni dva.

Rozsvítila se světla v sále, začaly se před vchod

sjíždět taxikáři, nedaleko na zastávce tramvají

se kupily směsice lidí.