S E D I M E N T - Představení

Literatura > Vícedílné

S E D I M E N T

Představení

Dívka odšroubovala uzávěr tubičky a zahleděla

se do zrcadla.

Promnula si oči.

Do pytle! Nějak se jí slepily konečky vyklenutého

obočí. Lekla se.

Pod víčkem levého oka ji přelétl maličký obrázek -

snad to byla malá muška?

Šroubovitým štětečkem si začala nanášet černou

matlanici na řasy, které se jí tímto způsobem mlhavě

prodlužovaly. Nejprve nepostřehnutelně, vzápětí

ale narůstaly až takřka do objemu, který její vizáži

nadmíru slušel.

Pod mírně vystouplými lícními kostmi a elegantně

klenutým čelem už jen chybělo, aby si narudlou

rtěnkou přejela ústa a dokreslila makeup na tvářích.

Právě v tom okamžiku, kdy pozvedla z taburetu

hřeben, aby si upravila i svoje nepodajné mahagonové

čupřiny, které ji běžně splývaly až kamsi na spodní část

zad, probudil se k životu její mobilní telefon.

Vyhodila tedy přirozené vlnění, které ji částečně

přepadalo do čela, přes nahá ramena na záda.

Položila česátko, přehodila si ručník přes stále tak

trošku mokré vlnky a odcupitala z koupelny.

"Ááá, to seš ty", usmála se, "no, víš, ale já sem -

no, chtěla sem zavolat kámošovi a probudit taneční

...jo... dobře, ále musíš počkat, já přijedu normálem.

Na taxíka už nemám prachy - tak v deset před kinem...

A co vlastně dávají?... Jakási domácí premiéra?

A horror!"

Když sjížděla po schodech do podzemí metra,

přímo ji udeřil do očí, mezi reklamními plakáty, jakýsi

mimořádně barevný poutač. Otočila hlavu, aby

si přečetla, o co se vlastně jedná, ale zástupy

vířivých, vesměs mladých těl za ní, ji v tom zabránily.

Bože, co se to děje?! Málem je půlnoc, a lidi jsou

k neudržení, pomyslela si.

Málem se zapomněla oprostit od svěžího tempa, které

ji rázněji posunulo na nástupiště. Zaškobrtala - nebýt

patrně nějakého cizince v tmavých brýlích, který se

před ní toporně rozhlížel kolem sebe, tak by snad

i upadla.

"Promiň", vyrazila ze sebe a rozběhla se.

Právě do stanice spěchaly vagóny metra, které

mělo mít namířeno do centra města.

Kolem ní se srážely hlasy snad ze všech koutů

světa. Dveře zapískaly a vlak se prudce rozjel.

Ucítila na zádech pohyb něčeho cizího.

Prudce se otočila. Za ní se vlnil v rozkolísaném

pohybu vagónů mladík s černými skly. Na jeho oči,

přes clonu zabarvení, nedohlédla. V jeho kamenné

tváři se objevilo něco, co mohlo znamenat údiv, ale

i třeba náznak omluvy. Chtěla něco ráznějšího říct,

ale rozmyslela si to. Postoupila dopředu a vsunula

se mezi skupinku, balancující u dveří výstupu před ní.

"Helou!", usmála se na ni tak dvacetiletá slečna

v křiklavém kloboučku, který ji přikrýval zeleně rudé

vlásky.

"Helou", odpověděla. A tak se daly do frázovitého

rozhovoru.

Dívenka a její kumpáni, jak se dozvěděla, pocházeli

z Anglie, přímo z Londýna, a na návštěvě se ocitli

s jakousi cestovkou pro teengerovské studenty.

"You must visit -", než se skupinka ocitla před

hloučkem lidí u kina, kde se blondýnka rozloučila,

stačila jim doporučit několik diskoték, včetně noční

plavby na populárním tanečním parníku.

Když se konečně ocitla v předsálí kina, uviděla

u recepčního baru Kláru.

"Bilety jsem sehnala na poslední chvíli. To víš,

česká premiéra hororu", řekla pochvalně a shrábla

z pultu drobné za papírovou dózičku solených

buráků. Otočila se a ukázala na obrovský reklamní

plakát u vstupu, podívej, jak se jim ta maska povedla!

Dívka se zahleděla na vizáž jakéhosi šílence - měl

na sobě dlouhý černý plášť s blýskavou šňůrou

velikých pentagramových cetek kolem krku -

a především rudě pomalovanou masku, která mu

zakrývala jistě jen bezmasou, kostliveckou lebku

pod ní. Byla tak realisticky propracovaná, že to

nemohlo být jinak.

"Je to mačo", pokývala uznale hlavou slečna a dala

se do téměř úprku, aby dohnala kamarádku, která

právě mezi davy návštěvníků kličkovala ke schodům

do hloubi kinosálu.

Kamarádky se uvelebily v zelenošedých křesílkách,

právě když světla v prostoru začínala tmavnout.

"Sediment?", šťouchla do Kláry, až ji vypadlo z ruky

na podlahu několik oříšků.

"Jo - kámošovi by propadly lístky, jeho polovina

právě rodí - tak co!?"

Na plátnu se právě kdosi, na jehož tělo nebylo

vidět, procházel, z pohledu kamery, ponurými

uličkami jakéhosi městečka v blízkosti šumící

řeky. Nebo snad moře?!

V dálce zaznívalo harašení automobilů.

Obraz se přesunul na sledování kupících se mraků.

A po chvíli se z ničeho nic, ozvala směsice vzdáleného

chrapotu, smíseného s bolestnými výkřiky, jakoby

někdo bojoval ve smrtelné křeči o život.

Objevil se název filmu: Sediment.