J Á M A - 2.část
Literatura > Vícedílné
J Á M A
(2..část)
Když se s přískoky blížili z cvičiště domů, už ode
dveří je tradičně vracel do běžného života bobtnavý
ryk: "Kde ste byli tak dlouho, vy dva šupáci!?
Dům je plný práce, u vrat pořád zvoní jacísi
pitomý nýmandi, není poklizeno - a kdo mně
konečně namasíruje všechny kotníčky!?"
Bylo sucho - prostě jako někde ve sluncem
zdrsněném a puklinami potrhaném magmatickém
terénu.
Vinice se skláněly k vyprahlé půdě a vinaři
lomili nad ztrátami pomyslné úrody, čím mohli.
Nejvíc asi ovšem ubíjelo to třeskuté ticho,
které procházelo nejen okolím, ale i tak
zvanou duševní rovnováhou.
Čím dál jste pokračovali v ději, tím víc se vám
do vědomí vkrádala ta prázdnota, dusoty
nepřekonatelné žízně a předsmrtné skřípání
v zahnívajícím hrdle.
Dny ubíhaly a neprodyšně sálavé vedro bylo
již tak kruté, že se rychle měnilo v rozkládajících
se myslích všech postižených v chladivou
nadílku záhrobně lepších časů.
Žena se polepšila.
Začala tak třikrát do týdne odlétat někam do
neznáma. Vracela se příštího dne před obědem,
takže měl manžel na přípravu bifteků, rostbífů,
ústřic či sépií, nebo jiných složitějších gurmánských
počinků spoustu času.
"Ahoj, miláčku!", poslala mu dovádivou rukou
letmý polibek a vrhala se k prostřenému stolu.
"Takys to mohl líp nachystat - chybí dva talířky
na očička a kůstky", neodbytně si posteskla
a pravidelně si při tom posunovala podprsenku -
pokud si ji ovšem nezapomněla někde jinde -
třeba v kabelce z aligátořích jazýčků.
Uplynul další měsíc a muž se v odpolední siestě
lenivě převaloval na lehátku, které bylo umě
zasazeno do výklenku bazénové haly a snažil se,
aby jeho lákavý bronz, téměř na celém těle, byl na
všech místech - pokud možno - ve stejných odstínech.
A také usilovně domýšlel poslední fázi svého plánu.
Už měl té otravné fúrie opravdu až nad hlavu.
"Višď, Blešku?!", otočil se na přerostlou bestii,
která na něj přisleple zírala od dlouhodobě sliznoucí
klokaní kosti.
Začalo varovně pískat elektronické zařízení,
které bylo nastaveno tak, aby se ani o chvíli
neopozdil od dalšího denního programu.
Následovala koupel v chladivě osvěžující vodě,
poté jakýsi nový osobní tajemník přicupital
s tácem naplněným tak zvanou pozdně pružnou
snídaní.
Poté, co muž dožvýkal chléb namatlaný sádlem,
vyběhl pár schůdků k výtahu a zatlačil na
chromovaný spínač. Výtah vyjel a mírně se
při zastavování zhoupl. Málem si v něm zdříml.
Vystoupil - a vůbec ho nepřekvapilo nasládlé
přijetí: "Miláčku, kde se touláš?! Už tě deset
minut čeká v hale nějakej kravaťák - co já vím,
jak se jmenuje!?", žena v mírně zeleném županu
ho přejela zdrcujícíně vyzývavým pohledem.
Patrně už začínalo být nad její síly neustále
mačkat knoflík přivolávače.
"Kvde e Blešk?!", zeptal se, ignorujíc její výtku.
"Chřadne přede dveřmi. Zavřela sem před ním,
aby náhodou nezapomněl na slušný chování ",
ironicky se na něj usmála.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Body od neregistrovaných
Autor
Kai- 6.4 bodů
- 3 komentářů
- 2 hodnocení
- 1 hodnocení neregistrovanými
- 14. února 2018, 09:02
- 981 zobrazení
- 0 oblíbené
-
