J Á M A - 1.část

Literatura > Vícedílné

J Á M A

(1.část)

Časné ráno právě tiše pokračovalo od

okraje probouzejícího se lesa.

Z korun stromů se začaly ozývat první

vyčkávavé ptačí trylky a všude kolem

se ještě místy povalovaly zbytky nočně

mlžné pokrývky.

"Dnežka bude kvážný den", poznamenal

pochvalně a dostatečně hlasitě sám pro

sebe, když se shýbl pro svůj první úlovek.

Z kapsy vylovil nožík a začal láskyplně

odřezávat jakousi pokřivenou houbu od

nánosu bláta. Hlína odpadávala a odpadávala,

až se v košíku na dně objevila neforemná

hrudka čehosi otesaného.

Kousek opodál se s čenichem dolů půdou

prohrabávala asi pěkně namlsaná doga.

Patrně to byla opravdu doga, protože byla

nebezpečně žíhaná, veliká a zubatá. Byl to

již poněkud přerostlejší pejsek, tak asi -

přepočteno na občanský věk - kolem

osmdesáti let. Už tak dobře neviděl, ani

neslyšel.

Koš se plnil, psisko zakouslo a vyplivlo

několik ospalejších myší a udeřila desátá

hodina.

Houbař se posadil na promáčený pařez

před lesní studánkou a chápavě se zahleděl

na kamenný křížek na jejím kamenném vrcholku.

Z baťúžku vytáhl igelitový pytlíček se

svačinkou a dal se s chutí do svojského

hamburgeru, který spočíval v potrhaných

langustách a kaviáru, zabalených do mastného

papíru.

Doga ihned vycítila příležitost.

Upustila tlející lišku a začala olizovat pánovi

koutky úst.

Houbař ji poplácat po vydulém břichu: "Ale,

fuj, Blešku!"

A nic. Pes dál pokračoval v obstrukci, snad

ještě o stupeň přítulněji.

Já vůl, pomyslel si a na nedoslýchavce

zařval z přeplněných plic: "Ááálee fůůj!"

Doga konečně zvedla slechy a ustoupila

o půl kroku. Omluvně ji poklesly přední běhy.

"Nežpěchej!", zamračil se muž a hodil ji přímo

do rozevřené tlamy kousek umaštěného

pergamenu. "Štejně nám beštije všechny

houbyšky žaše vyhojí do šmetí."

Následně uplynuly téměř dva měsíce.

Bylo tíživé sucho. Jako někde na Sahaře

v nadstandartně parném období.

Nejvíc asi mohlo ovšem ubíjet to třeskuté ticho,

které procházelo nejen okolím, ale i tak zvanou

duševní náplní. Čím dál jste pokračovali v ději,

tím víc se vám do vědomí vkrádala ta všeobjímající

prázdnota, odlesky štěrkových dun, fatamorgána

kdesi nad obzorem a předsmrtné chřastění

v zasaženém hrdle.

Majitel cvičiště si utřel zavlhlé čelo: "Musíte

na něj důrazněji, pane!"

Muž si přihladil zpocenou patku vlasů na svém

čele, otřepal se, až z něj kapičky potu odlétly

jako golfové míčky, a tvrdě křikl: "Bležku, tvhej!"

A čupnul si, aby mohl útok psa pod stromy

lépe pozorovat.

Doga ženského pohlaví vyrazila, až se jí při

odrazech za nohama místy i pozvedl chomáček

prachu.

Prořítila se padesátimetrovým úsekem bez

jakýchkoliv manévrů a téměř elegantně vyskočila

ke konečnému letu na cíl.

Figurína, která seděla na staré, notně rezavé

židli, si tohoto odporného výjevu pochopitelně

nevšímala. Měla na hlavě podivný klobouček,

jehož ozdobné obilové klásky splývaly až pod

hranu hustě vycpaného krku. Tvář byla tak

pitomě dotvořená, že barva úst, nosu i stíny

očí vlastně splývaly v jakousi směsici zelené,

červené, hnědé a černé.

Partie poprsí si převisle plandala, jako ňadra

tak asi třísetkilového starce. A ke všemu byla

tato tréninková postava ještě posazena přihrble

a nakřivo.

Byly to ale snad zlomky vteřin.

Psí monstrum prolétlo právě těsně vedle.

Vycpanina se tlakem vzduchu jen lehce zakývala

a sesula se k zemi. Tak, jako už šestkrát předtím.

Nu, jak už bylo řečeno, doga nebyla nejmladším

kolohnátem v okolí, takže malá nedopatření se

snažila nahradit vytrvalou urputností.

"Bvlbše!", zařval chlapík a sáhl si za opasek.

Vytáhl kožený bičík a poplácal se po stehně.

"Šem!", vykřikl a vztekle si odplivl.

Psí golem se schlíple zastavil u nohou svého

pána.

"Šo to byuo, ty houvado?! A máš to! Všechno

pjěkně šnouvu!"

Několikrát rázně popleskal dogu karabáčem

a zapálil si další doutník.

Fena s přivřenýma očima bolestivě pomrkávala

do pozvolna stoupajícího, opojného kouře.

Akce se opakovala tak dlouho, dokud se

výsledek nezdál uspokojivý. Což znamenalo,

že se i ve svém věku stále učenlivá fena svými

kusadly zanořila konečně do vydulého krku

atrapy.

A tak dlouho s ní třásla, až kolem poletovaly

nejen poslintané piliny, ale i posmrkané papírové

kapesníky, části obnošeného prádla či zahnívající

kuchyňské odpadky, kterými byla tréninková loutka

naducaně vycpaná.