//__Boj__//
Bojím se, že se podemnou splašíš.
Tak velký a objemný hrudník máš.
A já na tobě obkročmo zranitelná,
tak přístupná, tak nejistá,
i když jsem s tebou ve výšce nad zemí.
Ale mohu lehce ztratit balanc.
A bojím se, že mi utečeš.
Bojím se, že budu vědět kam to bude.
Bojím se, že budu vědět, kde jsi.
A to vědomí mě bude tížit,
ale bolelo by mě i nevědomí.
Co tě žere?
Co nás trápí?
Jsou to věčné peripetie?
Je to nactiutrhání?
Je to nekonečný svár,
osudově náhodná příkoří.
Pche!
Vypadá to, že jsou spolu pár,
protože ve dvou je přece síla
a oba mě táhnou dolů,
každý z jedné strany,
(lásko)
Sleduji, jak přes splav přepadávají ústrky,
ale zároveň mi ta voda strašně voní, když zavřu oči.
A pak v jejím odraze vidím ta protivenství.
Co to je za nesnesitelně řezavou partituru,
kterou s tebou tvoří?
Ačkoliv všechny cesty vedou k tobě,
(čase)
Ačkoliv cokoliv je tvým ukazatelem,
volný pád nikdo neřídí.