Čím větší debil, tím větší politik I.

Článek je diskuzí s politickými představitelkami radikální levice a zástupkyněmi odborů ohledně Zákoníku práce, který vzhledem k jejich argumentaci a postrádání faktů zřejmě v životě ani neviděly. Političky vyvracely jakýkoliv názor ohledně existence placených přestávek. Z tohoto důvodu jsem byl nucen argumentovat na základě paragrafů dle Zákoníku práce.

Všechno začalo interním nařízení z Kauflandu

Dne 2. ledna 2018 se na sociálních sítích začalo šířit interní sdělení supermarketu Kaufland, ve kterém se objevil zákaz konzumace jídla a nealkoholických nápojů na pracovišti (ve skladech i u pokladen) a jejich konzumace byla povolena pouze ve společenské místnosti nebo v kuřárně. V případě zákazu konzumace jídla je toto nařízení pochopitelné, ale omezovat takovým způsoben pitný režim je nepochopitelné.

Od supermarketu Kaufland vyšlo o den později vyjádření k „zákazu konzumace čehokoliv na prodejní ploše“ s tím, že „došlo k selhání interní komunikace,“ a to s omluvou „kdyby skutečně platil, bylo by to absurdní a lidsky nepřijatelné,“ uvedla vedoucí pracovnice. Vedení personálního oddělení Kauflandu tedy odbory ujistilo, že zaměstnanci neutrpí v důsledku mylně vydaného zákazu žádnou újmu a pokladní tak budou moci nadále pít z lahví, které jim poskytuje sám zaměstnavatel.

Diskuze o zákoníku práce s političkou

Na téma ohledně možnosti pít nealkoholické nápoje při práci se rozběhla diskuze na facebooku, kde jsem tedy napsal, že by lidé měli začít tlačit na odbory s tím, že mají nárok na bezpečnostní přestávky: „Pokud prodavačky nahlížejí celou směnu za prodejními kasami do monitoru, takže by na bezpečnostní přestávku v rozmezí 5 až 10 minut po každých 2 hodinách podle § 33 a 35 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci měly zcela určitě nárok.“

Do internetové diskuze se pustila komunistická politička z Trutnova, která v nedávné době kandidovala do senátu a nyní je předsedkyní odborů v nemocnici, zastupitelkou a asistentkou poslance. Politička tedy v internetové diskuzi k onomu výše uvedenému argumentu napsala: „Alespoň si nastudujte zákoník práce … Přestávky jsou dané zákonem a všechny se musí naddělávat, takže to co píšete je systémový nesmysl. Žádné vyjednávání na to nemá vliv.“

Do internetové diskuze se zapojila další komunistická politička z Břeclavi a bývalá odborářka z odborů Tesco s argumentem (viz. k tématu Nařízení vlády č. 361/2007 Sb.): „Ano to lze. :-D Už jste si někdy zkusil čipnout pětiminutovku? To nedojdete ani pomalu ani do šatny a na záchod, natož něco sníst.. :-D Je to marný, je to marný, je to marný... :-P“

Svoji kolegyni samozřejmě podpořila komunistická politička z Trutnova tvrzením: „Ve většině oborů žádné bezpečnostní přestávky nejsou a jinak s 5 minutami je to jak píše Adriana. Je mi líto, ale těmito tématy se odbory dávno zabývaly a vůbec to není tak jak píšete. V pracovním právu rozhodně neplatí, že když se chce, všechno jde. Naopak:"

Fakta ohledně Zákoníku práce

Musel jsem proto nejen využít svoje znalosti z vysoké školy v oboru veřejná správa, ale ještě použít faktické informace ze Zákoníku práce a zapojit svoje argumentační schopnosti v oné diskuzi: „Takže pro upřesnění – přestávky v práci v České republice upravuje § 88 a § 89 zákona č. 262/2006 Sb., Zákoník práce a na Slovensku § 91 zákona č. 311/2001 Zb., Zákonník práce.

Podle obou uvedených zákoníků jsou tedy za neplacené přestávky považovány přestávky v práci na jídlo a oddech, které jsou určené pro osobní volno zaměstnance. Placené přestávky jsou určeny na přiměřenou dobu na oddech a jídlo, kdy výkon práce nemůže být z provozních důvodů přerušen a zaměstnanec musí zůstat na pracovišti. Za placené přestávky jsou považovány také bezpečnostní přestávky, které jsou zavedeny kvůli prevenci ohrožení zdraví a bezpečí zaměstnance.

V tomto případě jsou zřejmě nejhorší političtí absolventi středních škol, kteří opravdový Zákoník práce neviděli ani z rychlíku a právo si nastudovali ze středoškolských učebnic, kde se většinou psalo pouze o minimálních 30 minutových přestávkách po 6 hodinách uvnitř pracovní doby (nejsou jejich součástí), které se samozřejmě musí "nadpracovat." Bez běžných přestávek stejně svému zaměstnanci nikdo nemůže zakazovat pít nealkoholické nápoje nebo navštěvovat záchod během pracovní doby. 

O chození na záchod v práci

Jára psal všem levicovým aktivistům: „Když kamion jede po dálnici, taky nezastaví jen tak kdekoliv. Šest hodin je horní mez daná zákonem. Pak už zaměstnavatel musí přestávku poskytnout. Pilot v kokpitu taky nemá WC. Když je problém, holt to vydrží. Když není, může pracoviště opustit? Vše je o kompromisech. Bavíme se o suchém z nosu.“

Já mu odepisuju: „Kamioňáci a řidiči chčijí do PETek. Já osobně kvůli ješitnosti a nešikovnosti potřebuju tu PET láhev s tím širokým hrdlem :-D“

Jára píše: „Jo a vyhazujou to z okna na mostech. Kvůli tomu neschválili v Berouně hřiště pod tělesem D5, že to tam dost často přistane.“

Já mu odepisuju: „Jednomu se to už vymstilo. Svůj zvyk chcát do PETky praktikoval na fesťáku ve stanu. Ráno po opici to pak do sebe naklopil.“

Jára píše: „To už je jak vypili jste mi dědečka, když opilci hledali kafe, majitel bytu spal; našli plechovou pikslu, kafe jim připadalo nějaký divný...“

Pravidelné pití a prostata

Pro muže mám velice důležitou informaci, protože pokud nedodržují pitný režim, tak riskují onemocnění močových cest, kde vzniká riziko přenosu bakterií či virů do prostaty. Pokud se jedná o samotné zbytnění prostaty, tak ta trápí muže především zadržováním moči a následě i častějšími infekcemi močových cest.

A proto je zapotřebí, aby si všichni muži udržovali zdravou prostatu co možná nejdéle, protože jakékoliv problémy s ní přímo souvisí se silou erekce a s celkovou schopností souložit. Kdo si teda přeje mít zánět močových cest, následné zbytnění prostaty a potom i problémy s erekcí, tak ať si klidně čeká 6 hodin na obědovou přestávku. 

P. S.: Vzhledem k požadavku tzv. „Fóra 50“ proto raději odcházím z radikálně levicové politiky, protože mne už nejen nebaví si neustále přeměřovat údy s totálními politickými impotenty, ale také se hádat s ženami, které si myslí, že rozumí zcela všemu. V České republikce se mluví o Kvo kvo kvótách, což je výsměšné označení kvót pro vyšší zastupení žen v politice. Podle Lexikonu lidové tvořivosti z dob budování kapitalismu tuto formu pozitivní diskriminace u nás nepodporuje ani většina příslušnic něžného pohlaví.