I VY, PANE PREZIDENTE?
Literatura > Vícedílné
I VY, PANE PREZIDENTE?
1.kapitola
V dálce zaštěkal pes, pak se k němu přidal i další,
za okamžik se snad rozštěkali všichni příbuzní
široko daleko.
A právě v tom čase ji zaškrábal na dveře olysalý
stařík, který na chvíli opustil přivandrovalý cirkus.
Staral se tam o prodej lístků na představení.
Pochopitelně to byl principálův vzdálený bratranec,
kdo jiný!?
"Paninko, kupte si pár biletů do nevídaných
překvapení!", tlumočil rozvětvený vzkaz svého
šéfa.
Žena přivřela dveře o pár centimetrů a lehce
ustoupila.
"Děkuji vám, ale nic nekupuji", a už už chtěla
zabouchnout.
Právě v tom okamžiku stařec nezaváhal.
Kopl do dveří, až se prudce rozlétly, a vrazil
do předsíně. Překročil ležící tělo a rozběhl
se do místnosti odkud se šířila vůně smaženého
a nedávno umletého vepřového. Ale tyto náznaky
dalece převyšoval zápach valícího se dýmu
od plamenů na sporáku.
Hned vedle něho se příznačně povaloval dlouhý
lovecký nožík s třpytivou čepelí. Sáhl pro něj,
ale v tom okamžiku jej dostihla potácející se
majitelka. Stačila se na konci běhu ještě mírně
rozkročit, pozvednout a natáhnout paže a...
A vytřeštila oči. Zachroptěla, prsty se jí křečovitě
sevřely, tělo se jakoby rozlomilo v půli, zalapala
po kyslíku - zapařená kuchyňka se před ní
zatočila a byl na chvíli převratný konec.
Důchodový cirkusák na to představení zíral
s mírně otevřenou a téměř bezzubou čelistí.
Z okraje dásní mu začala vybublávat žlutobílá
pěna. Pohodil roztržitě kudlu na stůl, přes oheň
přehodil těžkou pokrývku, kterou bleskově stáhl
s kanape vedle kuchyňské linky. Pak se sklonil
nad ženou.
Nepravidelně dýchala. Začal ji tedy bušit pěstičkami
do hrudníku - a pak, po chvíli, zaslechl ten známý
hlas.
"Pepíno, Valérie! Kasandro, Šupitó - Boxére, Kulíku -
kde ste, potvory!?"
Poslouchal a poslouchal. Zdálo se to nekonečné.
Přitom stále mlátil majitelku do macaté hrudi
a podvědomě stále upouštěl nevalně voňavé
zaslinění ze svých zkušených, kmetských úst.
Žena konečně zamrkala a snažila se zvednout
ze země.
"Promiňte, miloslečno, ale na nic zlého jsem ani
nepomyslel."
Zakřivila tvář, snad v jakémsi náznaku pochopení.
"Ubožáku, co se to, prosím vás tady kolem děje?"
Stařík se vrávoravě zvedl, lomoz z jeho kolen
zapraskal místností, a potácivě se vydal ke dveřím.
"Nevím", utrousil přes rameno", ale hned to včil
poznáme."
Otevřel a vyhlédl. Z druhé strany ulice na něj
překvapeně zíral udýchaný principál. Zarazil se
uprostřed jména Kasandra.
"Vole, kde sou vostatní!?", zařval, aby přehlušil
právě projíždějícího harleje.
"Jací - vostatní?", pantáta překročil práh domku
do sychravé příměstské uličky.
"No přece Pepíno, Valérie, Kasandra, Šupitó, Boxér
a starej Kulík!"
Cirkusový pouštěč na něj několik vteřinek zíral,
jako na nějaké nepříčetné zjevení.
"Cože?!"
"Slyšels, ne?!"
"Jo - no, kde by byli? Já je přece pořád nehlídám",
jeho zrak sklouzl na hodinky.
"Páni cirkusáci, je půl dvanáctý", uslyšeli roztřesený
hlásek. Oba se, jako na povel, podívali doposud
prázdným směrem, na ženu, která se opírala o sloup
pouliční lampy.
"Díky!", zakřičel principál, neboť právě kolem
kodrcal traktor a vláčel za sebou novotou skřípající
pluh na vyorávku brambor.
"Hm, asi si dali do čumáku - sem zvědavej, jak
bude vypadat večerní šou!", usmál se šéf, který
vytušil další zlepšení varietních čísel.
(pokračování)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 08. ledna 2018, 09:00
- 440 zobrazení
- 0 oblíbené
-
